Otevřené kurzy

Aktivizace klientů s Alzheimerovou chorobou v zařízeních s pobytovými službami nebo i v domácím prostředí je nedílnou součástí jejich života, zvláště pro jeho smysluplnou náplň a pro co nejdelší zachování soběstačnosti seniorů. K pochopení jejich potřeb je nutné znát možnosti i omezení klientů s touto formou demence. Kurz seznamuje s problematikou a zároveň nabízí celou škálu činností trénujících soběstačnost, smysly, motoriku i kognitivní funkce.

Vzdělávací program se zaměřuje na využití vzpomínkových aktivit při práci se seniory a lidmi s demencí v sociálních službách. Důležitým východiskem pro pochopení významu práce se vzpomínkami je seznámení účastníků s obsahem základních pojmů a souvislostmi mezi nimi: vzpomínky, vzpomínání a jeho funkce a druhy, role osobnosti člověka v procesu vzpomínání, rozdíl mezi vzpomínkovými aktivitami a reminiscenční terapií, druhy vzpomínkových aktivit, přístupy k využívání vzpomínek při práci se seniory, význam a efekt vzpomínkových aktivit při práci s danou cílovou skupinou. Vzpomínky obecně jsou přirozenou součástí života každého člověka a u seniorů a lidí s demencí nabývají obzvlášť důležitého významu. Efekt vzpomínkových aktivit je u nich podmíněn správným přístupem pracovníků, kteří klienty při těchto aktivitách doprovázejí. Důraz je kladen na období adaptačního procesu, na přirozenost, na lidský přístup a rovnocenný vztah mezi klientem a pracovníkem. Program umožňuje účastníkům navzájem si předávat zkušenosti s danou aktivitou a na základě konkrétních kazuistik navrhnout možnosti řešení daných situací s cílem zkvalitnit přístup ke klientovi tak, aby spokojenost byla jak na straně klienta, tak i pracovníka. Nedílnou součástí je i vysvětlení rizik spojených s realizací vzpomínkových aktivit a seznámení s možnostmi, jak jim předcházet. Součástí vzdělávacího programu je také praktická část, která je zaměřena především na výběr klientů vhodných pro aktivity spojené se vzpomínáním,

Komunikace, navazování kontaktů a důvěrného vztahu mezi pečujícím personálem a uživateli sociálních služeb jsou základem kvalitně poskytované sociální služby. Komunikace se však neomezuje jen na rozhovor, vyprávění, sdělování nebo přijímání informací, ale zahrnuje vše, co člověk činí a jak to činí. Správná komunikace je nezbytným předpokladem pro rozpoznávání a uspokojování potřeb uživatele služby, pro jeho spokojený a kvalitní život, stejně tak jako pro dobrou a přínosnou spolupráci s rodinou či blízkými uživatele. Všeobecně se ví, že za nespokojeností uživatele stojí nevhodně zvolený přístup pečujícího personálu. V rámci tohoto kurzu se absolvent seznámí s praktickou komunikací s osobami s demencí, a to ve všech třech složkách – verbální, neverbální a paraverbální. Osvojí si takové techniky, které podpoří sociální interakci s uživatelem s demencí, obzvláště pak v té fázi demence, kdy uživatel přestává rozumět slovům. Kurz je určen pro profesionální pečovatele v DS, DZR, DOZP, PS, OS a dalších sociálních službách pečujících o osoby s demencí. Kurz je vhodný i pro neformální pečovatele. Kurz bude veden osvědčenou, interaktivní formou výuky v APSS ČR. Účelem kurzu bude zabývat se častými komunikačními situacemi, do kterých se pečovatelé dostávají. Vedle teoretické části budou účastníci pracovat s instruktážními filmy simulujících komunikaci pečovatele s uživatelem. Pro účastníky je přínosná zvolená výuková metoda postavená na teoretickém základu spojeném s krátkými filmy.

Obsah kurzu je zaměřen na všechny, kteří se při své práci setkávají s nátlakovým chováním a manipulací ať již ze strany klientů sociálních služeb, kolegů či dalších lidí, s kterými přicházejí při výkonu svého povolání do kontaktu. Účastníci získají základní informace o tom, co jsou to nátlakové metody a nátlakové chování, jak se projevuje manipulace a jak se proti takovému chování bránit. Kurz je zaměřen jak na teoretické znalosti v dané problematice, tak na získání praktických dovedností, které jsou nezbytnou součástí kvalitního poskytování sociálních služeb. Kurz je veden interaktivní formou, doplněný kazuistikami z oblasti sociálních služeb a nácvikem modelových situací.

Kurz je určený zejména pro pečovatele a pečovatelky (pracovníky v sociálních službách) a sociální pracovníky, a to zejména v pečovatelských službách, ale i v dalších službách sociální péče. Navazuje na vědomosti získané v primárním vzdělávání či v rekvalifikačním kurzu. Kurz umožní jeho účastníkům propojit teorii s praxí prostřednictvím odkazů na konkrétní příklady ze života poskytovatelů. Umožní jim nahlédnout na individuální plánování z jiného úhlu, který jim přinese při plánování velkou úlevu a pochopení, proč vlastně plánovat. Pochopí, co jsou osobní cíle, jak je zjišťovat, jaká vazba existuje mezi nepříznivou sociální situací a osobními cíli, jak zjišťovat potřeby, schopnosti a možnosti uživatele tak, aby na základě těchto znalostí mohl naplánovat s uživatelem průběh péče a vytvořit tak smysluplný individuální plán. Na příkladech je rovněž ukázáno, jak má vypadat hodnocení průběhu služby a naplňování osobních cílů. Dále je na příkladech z praxe poukázáno, jaká specifika platí pří plánování u uživatelů s demencí, s dalším zdravotním postižením, jak plánovat u uživatelů omezených ve svéprávnosti. Cílem kurzu je, aby v závěru účastníci mohli s úlevou říci, „vždyť plánování je tak jednoduché a přirozené!“

Téma problematiky psychických poruch a problémů je velmi široké a zorientovat se v něm, může být zvláště pro laika, velmi obtížné. Kurz umožňuje účastníkům lépe se zorientovat v oblasti psychiatrie a psychických nemocí, kterých bohužel v dnešní uspěchané době neustále přibývá. Účastníci se seznámí s rozdělením, projevy, terapií a přístupem k lidem s duševní chorobou. Budou vedeni k porozumění lidem s duševním onemocněním, jejich potřebám, omezením i možnostem a vyvarovat se takzvané stigmatizaci.

Vzdělávací program se zaměřuje na problematiku porozumění a zvládání konfliktu, se kterým se každý člověk setkává v pracovním i soukromém životě. Východiskem pro pochopení podstaty zvládání konfliktu je úvodní seznámení účastníků s obsahem dvou základních pojmů, které kromě pojmů dalších jsou základem této problematiky – jedná se o názorovou odlišnost a teorii řešení konfliktů, kde se vždy vychází z pozitivní hodnoty konfliktu. Se samotnou problematikou konfliktu se účastníci seznámí prostřednictvím dalších částí programu. Výklad o přínosu konfliktů s pozitivní hodnotou má přispět k odstranění předsudku, že konflikt je vždy něco špatného. Důraz je opakovaně kladen právě na tento aspekt z různých úhlů pohledu (např. využívání šancí, které konflikty nabízejí; vnímání konfliktu jako možnosti se v životě posunout dále). Program je zaměřen i na rozpoznání příznaků konfliktu, na seznámení účastníků se signály vedoucími ke konfliktu. Dostatečný prostor je věnován významu komunikace při řešení konfliktu, kdy si účastníci následně mají možnost v rámci řízené diskuse vyměňovat svoje zkušenosti s vlivem hlavně neverbální komunikace, efektivní zpětné vazby a aktivního naslouchání na vývoj konfliktu mezi dvěma jedinci. Nedílnou součástí programu je vysvětlení spojitosti mezi konfliktem a emocemi.

Kurz je primárně určen pro pracovníky sociálních služeb. Na kurzu si ukážeme praktické postupy, jak v sociálních organizacích komunikovat emočně nepříjemné zprávy, jakými jsou například různé druhy organizačních a personálních změn, sdělování kritiky a chyby svým kolegům či klientům a veškerá komunikace s klienty a jejich rodinnými příslušníky (stěhování do nového pokoje, nová pravidla pobytu, zhoršení zdravotního stavu, oznámení nepříjemné zprávy rodině apod.). Zdůrazníme si, na co v jednání a v komunikaci nezapomenout, aby příjemce negativní zprávy rozhovor zbytečně nezranil, a jak se vyhnout jeho akutní stresové reakci.  Komplexně si odkryjeme jednotlivé faktory, které mohou ovlivnit prožívání příjemce negativní zprávy. Objasníme si význam charakteru, postojů, sebehodnoty a sebevědomí v komunikaci nepříjemné zprávy u pracovníků sociálních služeb. Celkový přínos kurzu spočívá především k posílení sociálně-emočních kompetencí pracovníků sociální služby, s důrazem na posílení komunikačního sebevědomí v emočně zátěžových situacích v organizacích poskytujících sociální služby s cílem u nich předejít rozvoji syndromu vyhoření.