Výsledky hledání

• Pohyb, dech a práce s dechem: jak souvisí zdravý pohyb a činnost svalů podporující držení těla. Popíšeme si jak pracovat s dechem, post-covidové stavy a vliv na dech. 
• Páteř, hrudník, bolesti hlavy:  Držení těla, práce a pohyb horní končetiny, vliv nesprávných pohybových a pracovních návyků na vznik bolesti v zádech, vertebrogenní potíže, bolesti hlavy atd.
• Pletenec horní končetiny: co to je funkční klenba ruky a vše propojíme s pohybem doma i v práci. Práce s počítačem, nošení zavazadel, zmíníme časté problémy s horní končetinou.
• Pohyb v práci i doma:  budeme se zabývat pozitivní změnou pohybových návyků při běžných i pracovních činnostech. Jak zdravě sedět, chodit, jezdit v autě i v MHD, nošení zavazadel, břemen, zdravá kancelář i sport.              

• Problematika adaptace klienta v zařízení sociálních služeb: změny v životě klienta (fyzické, psychické, sociální) a reakce na ně, pojem "adaptační proces", kolizní situace při vzájemné komunikaci klient versus personál v období adaptace a jejich zvládnutí, využití metody sociální práce - práce s jednotlivcem.                       
• Význam využití konkrétních informací z individuálního plánu v období adaptačního procesu: využití konkrétních informací z IP (zvyklosti klienta, jeho denní režim, oblíbené činnosti, zájmy a záliby z minulosti), význam sociální anamnézy.
• Význam rodiny a blízkých osob v průběhu adaptace klienta: význam rodinné anamnézy, spolupráce s rodinou a přáteli klienta, spolupráce s personálem zařízení, vyvarování se "diagnostických nálepek" ze strany rodiny.                    
• Význam spolupráce v rámci multidisciplinárního týmu v průběhu adaptace klienta: vymezení pojmu "multidisciplinární tým", kompetence členů týmu a jejich vzájemná spolupráce, komunikace s klientem a jeho rodinou a blízkými osobami.
• Prevence vzniku závislosti klienta na sociální službě: podpora samostatnosti klienta, respektování klienta jako individuality, význam individuálního přístupu ke klientovi.

V rámci školení se zaměřujeme na zvyšování vzdělanosti zaměstnanců v oblasti pohybového systému tak, aby se naučili správným pohybovým zásadám a odstranili své chybné pohybové stereotypy.

• Teoretický úvod do problematiky pohybových dysbalancí.
• Příčiny vzniku pohybových onemocnění z hlediska medicíny a z hlediska psychosomatiky. Chybné stereotypy stoje, chůze, sezení. Správná manipulace s břemenem, správný postoj, sed.
• Praktická část - uvolnění svalových skupin krční, hrudní a bederní páteře.
• Praktická cvičení se zaměřením na rozpoznání zásadních chybných pohybových návyků, aby bylo možné, po uvolnění svalů krční, hrudní a bederní páteře, nastavit návyky nové. Tyto návyky mohou poté pracovníci uplatňovat i u svých klientů. V praktické části se cvičící seznámí i s různými pomůckami, které lze ke cvičení využít.
• Praktická část - nácvik nových stereotypů v oblasti manipulace s břemenem, chůze, ohybů a rotací.
• Praktická cvičení se zaměřením na rozpoznání zásadních chybných pohybových návyků.

V tomto kurzu se zaměříme na nabytí nových znalostí a dovedností v oblasti správného postoje a především správné chůze. Různé dysbalance v této oblasti (plochá noha, vbočené palce, propadlá klenba) mohou být příčinou mnoha dalších problémů pohybového aparátu jak u zaměstnanců, tak i u klientů. Styl našeho stoje a chůze se promítá do celého těla s následnou bolestí kyčlí, zad nebo hlavy. Mnoho těchto obtíží lze zmírnit nebo odstranit změnou našich navyklých stereotypů.

• Teoretický úvod do problematiky dysbalancí dolních končetin: povídání o správně postavené příčné a podélné klenbě, jejích odchylkách a dysbalancích.
• Pomůcky na podporu příčné a podélné klenby a jak je používat, možnosti tejpování, co dělat s vbočeným palcem.
• Praktická část - uvolnění chodidel, nártů a prstů dolních končetin pomocí cvičení. Uvolnění chodidel, nártů a prstů dolních končetin pomocí masáže. Nácvik nových dovedností.

• Stáří a stárnutí: Definice stáří a stárnutí, potřeby ve stáří a kvalita života seniorů. Psychosociální aspekty stárnutí.
• Psychobiografický model péče E. Böhma: Historie vzniku psychobiografického modelu a Erwin Böhm, fáze regrese a formy péče dle Erwina Böhma, teoretická východiska modelu, biografie, princip normality a terapie prostředím.
• Biografie v péči a její význam: Druhy biografie, jak zpracovat biografii? Význam biografie.
• Ukázka práce s biografickými knihami

• Paměť: paměť, kognitivní a exekutivní funkce, mozková centra - druhy, definice, popis.
• Zdravé stárnutí nebo demence: zdravý senior, mírná kognitivní porucha, demence - rozdíl, definice, příznaky, druhy demencí.
• Alzheimerova choroba: příznaky, diagnostika, stádia - seznámení s onemocněním, se změnami klienta v oblasti tělesné, duševní, s potřebami klienta, význam aktivizace.
• Didaktický přístup k aktivizaci: cílová skupina, prostor, časový plán, fáze aktivizace, materiály, cíl aktivizace, motivace, obsah, prostředí, pomůcky, kompenzační pomůcky  - co je potřeba zvážit a připravit před samotnou aktivizací klientů.
• Druhy aktivizačních činností a jejich význam: soběstačnost, smysly, motorika, koordinace, kognitivní trénink, relaxace - význam a cíl jednotlivých činností, obměny v závislosti na stádiu nemoci.
• Praktický nácvik: paměť, koncentrace, uvažování, jemná motorika, motorika, koordinační cvičení, psychomotorika, motogeragogika, smysly, biblioterapie, muzikoterapie - příklady, cíl, nácvik, praktický příklad didaktického přístupu.

OBSAH KURZU

Účastníci se dozvědí o novinkách v zákoně o sociálních službách, které začínají platit od 1. 7. 2024.

• Vymezení základních pojmů „nácvik dovedností“, „péče o vlastní osobu“, „soběstačnost“ a „sociální začlenění“,
• materiálně-technické zabezpečení pro nácvik dovedností,
• cíle a možná rizika pro klienta i pečujícího při fyzické manipulaci,
• základní pomůcky využitelné pro fyzickou manipulaci s klienty v domácím prostředí,
• prevence vzniku vybraných komplikací spojených s nesprávnou péčí (opruzeniny, dekubity, revmatoidní ankyóza, ...).

Určeno pro tyto služby:

• sociální poradenství,
• pečovatelská služba,
• osobní asistence,
• odlehčovací služby.

• Úvod do problematiky: představení lektora a účastníků semináře, očekávání a přání od semináře, zkušenosti s tématem v praxi. Seznámení s cíli a očekávanými výstupy. Seznámení s pravidly ve skupině.
• Úvod do asertivity jako strategie jednání v mezilidských vztazích a komunikaci v organizacích sociálních služeb. Asertivita a sebehodnota pracovníka: definování pojmu asertivita. Analýza situací, ve kterých by pracovníci rádi jednali asertivně, ale nedaří se jim to. Pojednání o teorii potřeb a sebehodnotě v kontextu využívání asertivity jako strategie jednání ke klientovi organizace sociální péče.
• Asertivní práva: přehled asertivních práv, stručný test k uvědomění vlastních preferencí v jednání a komunikaci s klienty sociálních služeb.
• Praktický nácvik asertivní komunikace: praktický nácvik jednání pracovníka s klientem sociální organizace. Nácvik formou „hraní rolí“. Nácvik hraní rolí probíhá na kazuistikách z pracovišť účastníků kurzu.
• Základy asertivního jednání. Typy manipulace v komunikaci: přehled asertivního jednání a komunikace. Analýza významu verbálních a neverbálních aspektů komunikace ve  využití asertivity jako strategie jednání s klientem sociální organizace. Typy manipulací, které mohou klienti sociální péče používat. Doporučení a konkrétní příklady, jak v takových situacích reagovat a jednat.
• Asertivní techniky: přehled základních asertivních technik, které lze v komunikaci s klientem sociálních služeb využít. Technika gramofonové desky, technika otevřených dveří apod…
• Praktický nácvik asertivní komunikace: praktický nácvik jednání pracovníka s klientem sociální organizace. Nácvik formou „hraní rolí“. Nácvik hraní rolí probíhá na kazuistikách z pracovišť účastníků kurzu.
• Využití asertivity v pracovním i osobním životě. Asertivita a duševní hygiena: shrnutí hlavních myšlenek semináře, pojmenování hlavního významu asertivity jako strategie v jednání s druhými lidmi v udržení duševní hygieny a v prevenci syndromu vyhoření.

Mobilita, imobilita a inaktivita

• vymezení mobility (vč. přesahu do základních existenčních potřeb),
• vymezení imobility (dočasná krátkodobá a dlouhodobá, trvalá částečná a úplná),
• vymezení pojmu inaktivita,
• specifika imobilizačního syndromu,
• kontext sekundárních změn a komplikací (dekubity, kontraktury, spasticita, atrofie, osteoporóza atd.).

Fyzická práce

• vymezení pojmu fyzická práce (zacházení; postup),
• cíle fyzické práce,
• rizika spojená s fyzickou prací pro klienta a personál,
• preventivní a úlevové polohování,
• pasivní cvičení v kompetenci PSS,
• vertikalizace a chůze.

Ergonomie práce asistující osoby

• ergonomická rozvaha (jak, kam, síla a rychlost),
• základní postoj, postoj u židle, postoj u lůžka, postavení zad, práce s pažemi.

Pracovní podmínky

• legislativní vymezení břemena,
• úprava prostředí pokoje,
• provázanost s materiálním zabezpečením organizace,
• spolupráce v týmu a její význam při šetrné manipulaci.

Zhodnocení schopností klienta

• rozhovor a jeho využitelnost při zhodnocování schopností (sociální anamnéza, bytová situace, režim dne + konfrontace vyhodnocení soběstačnosti = příprava, otevření spolupráce, průběh a ukončení),
• pozorování,
• vybrané dotazníky a posuzovací škály (WHO DAS II; SF-36),
• hodnocení (testy) = ADL, PADL, IADL, Mini mental state)

Edukace

• PSS v roli edukátora,
• Zásady správné edukace (jazyk, názornost, individualizace, kontrola).

Podmínkou účasti na kurzu je absolvování kurzu Bezpečné a šetrné polohování a mobilizace při péči o klienta v sociálních službách I.

Opakování zásad fyzické manipulace

• cíle fyzické práce,
• rizika spojená s fyzickou prací pro klienta a personál,
• ergonomická rozvaha (jak, kam, síla a rychlost),
• základní postoj, postoj u židle, postoj u lůžka, postavení zad, práce s pažemi.

Pomůcky pro fyzickou manipulaci a jejich užití

• polohovací podložka (vč. využití kapny),
• otočný kruh,
• rolovací podložka,
• kluzká podložka (slide sheet),
• prkna na přesun z lůžka na židli a zpět,
• přesouvací manipulační pás,
• pojízdné křeslo,
• zvedák,
• turner pro otáčení klienta vestoje,
• podložka na zvedání klienta ze země na lůžko

Podpora v pozicích, polohování a ukládání

• posazování v lůžku (pasivní sed a sed s dopomocí),
• otáčení na bok (pasivní otáčení prováděné jednotlivcem, dvěma osobami, aktivní otáčení asistované),
• výměna ložního prádla
• posun do stran (pasivní posun po skluzné podložce, pasivní kinestetický posun do stran, aktivní posun do stran asistovaný),
• posun směrem k hlavě (posun dvěma osobami bez podložky, posun při využití skluzné podložky, posun při využití pasivní postranice, aktivní posun asistovaný, aktivní posun při využití postranice, využití stálek),
• vysunutí zhrocené postavy v židli (vysunutí dvěma osobami s a bez podložky),
• přemístění ze země na lůžko (potřebný počet PSS, poloha klienta, poloha personálu a dohoda spolupráce),
• péče o pokožku (opatření k podpoře tolerance tkáně, prostředky nevhodné k prevenci, na očistu těla s rozumem).

• Kvalita života klienta: Kvalita života jako subjektivní kapitola a její předpoklady, kvalita života klienta jako zájem sociální služby, měření a posuzování kvality života klienta.
• Faktory ovlivňující kvalitu života klienta: Oblasti ovlivňující kvalitu života klienta, pozitivní psychologie, duševní pohoda, prostředí ovlivňující kvalitu života a socioekonomický status klienta.
• Potřeby klienta a jejich uspokojování: Biologické, psychické, sociální a spirituální potřeby, jejich vznik a snaha uspokojit je. Schopnost klienta vyjádřit je, ochota pracovníka respektovat je.
• Klient ve středu zájmu služby: Klient a jeho potřeby, očekávání, role, hodnoty, které jsou v zájmu sociální služby a v pracovním povědomí pracovníků. Náhled na očekávání klienta z jiného úhlu pohledu v kontextu normality.
• Flexibilní a kreativní sociální služba: Schopnost sociální služby reagovat na individuální potřeby a přání klienta podporující jeho život v sociální službě co nejvíce se podobající přirozenému prostředí.

• Rizikové situace a nedostatečné zabezpečení domácnosti: Nejčastější rizikové situace v domácnosti neformální péče z pohledu pečovaného i pečovatele.
• Audit rizik domácnosti: Co je a co přináší koncept bezpečného domova - překážky, nástrahy a nebezpečí versus pomůcky, pravidla a zabezpečení domácnosti.
• Základní pravidla pro zajištění bezpečí seniora: Pravidla ochrany a bezpečí seniora v domácím prostředí, čeho se zbavit, co zajistit, na co nezapomenout a co nepodcenit.
• Úrazovost v domácím prostředí: Nejčastější úrazy, nebezpečné vybavení, zajištění bezpečného prostředí vhodným rozmístěním nábytku a odstraněním překážek.
• Rizikové zóny v domácnosti: Kluzké povrchy, prevence požárů v domácnosti, technické zabezpečení a pomůcky zvyšující bezpečí

• Rizikové situace a nedostatečné zabezpečení domácnosti: Nejčastější rizikové situace v domácnosti neformální péče z pohledu pečovaného i pečovatele.
• Audit rizik domácnosti: Co je a co přináší koncept bezpečného domova - překážky, nástrahy a nebezpečí versus pomůcky, pravidla a zabezpečení domácnosti.
• Základní pravidla pro zajištění bezpečí seniora: Pravidla ochrany a bezpečí seniora v domácím prostředí, čeho se zbavit, co zajistit, na co nezapomenout a co nepodcenit.
• Úrazovost v domácím prostředí: Nejčastější úrazy, nebezpečné vybavení, zajištění bezpečného prostředí vhodným rozmístěním nábytku a odstraněním překážek.
• Rizikové zóny v domácnosti: Kluzké povrchy, prevence požárů v domácnosti, technické zabezpečení a pomůcky zvyšující bezpečí

• Teoretický vhled do problematiky demence: teoretický vhled do demence, statistiky pro ČR i svět, nejčastější příčiny demence a její rizikové faktory, příznaky, jednotlivé fáze demence a práva člověka s demencí.
• Alzheimerova choroba: vznik, příznaky a jednotlivá stádia Alzheimerovy choroby, práce s nefarmakologickými postupy, komunikace s člověkem s demencí.
• Péče o člověka s demencí: hygiena, sebeobsluha, stravování, harmonogram dne, zvyklosti, rituály.
• Aktivizace člověka s demencí: motivace člověka s demencí k aktivizaci, pohybu, interakci s druhými lidmi. Poznávání a respektování životního příběhu člověka s demencí při aktivizaci.
• Zjišťování potřeb člověka s demencí: pyramida potřeb, pyramida přístupu ke klientovi, práce s potřebami a přáními člověka s demencí a jejich naplňování prostřednictvím vhodně zvolených metod.

Kurz je určen pracovníkům v sociálních službách včetně zdravotních sester. Jeho cílem je seznámit účastníky se základními informacemi o péči o klienty s diabetem. Účastníci získají nejen základní znalosti a dovednosti potřebné pro práci s klientem s diabetem, ale i odpovědi na řadu praktických situací, se kterými se v praxi setkávají, a to z pohledu zdravotního i sociálního. Seznámí se s podstatou nemoci samotné, jejími projevy, možnými komplikacemi a metodami samotné péče. Zaměříme se také na výživu, důležitost pohybu a péče o tělo s důrazem na dolní končetiny. Získané vědomosti pak mohou využít při každodenní péči o klienta či v kontaktu s jeho rodinou tak, aby se zvýšila kvalita života osob s diabetem.

Účastník kurzu je seznámen s druhy služeb, kde je uživatelem dítě, ať již přímo, nebo nepřímo. Na příkladech situací z praxe účastníků kurzu jsou následně vyložena specifika poskytování sociálních služeb dětským uživatelům oproti uživatelům dospělým. Závěrečná část je věnována také pravidlům spolupráce s orgány sociálně-právní ochrany dětí.

• Definice služeb a podmínek, za jakých se poskytují sociální služby osobám mladším 18 let.
• Specifika poskytování sociálních služeb dětskému klientovi dle druhu sociální služby.
• Ústavní výchova vykonávaná v DOZP.
• Pravidla a zákonnost spolupráce poskytovatele sociální služby s orgánem sociálně-právní ochrany dětí.

• Úvod do tématu: legislativního zakotvení tématu, uvedení cílů a očekávání účastníků ve vztahu k tématu
• Bydlení a jeho náklady: Vymezení pojmu bydlení ve vztahu k cílové skupině seniorů žijících v domácím prostření, vymezení pojmů dalších nákladů, které zatěžují domácí rozpočet seniorů (energie, telefonní služby, apod.). Vymezení podmínek výměny bytu, žádostí o Dům s pečovatelskou službou.
• Dávkový systém a Deštník proti chudobě: Seznámení s dávkami státní sociální podpory a pomocí v hmotné nouzi - rozsah a druhy, způsob podání žádostí, nárok a příklady dobré praxe. Seznámení s programem Deštník proti chudobě.
• Ostatní náklady a jak je zkrotit: Ostatní náklady (telefon, léky, doprava a přeprava, kompenzační pomůcky a další materiál) a jaké možnosti podpory či snížení nákladů jsou. Právní aspekty řešení změny smluvních podmínek.
• Změny v důchodech a ostatních příjmech seniorů: Základní informace o aktuálních podmínkách důchodů, vč invalidních důchodů. Příspěvek na péči, Příspěvky na mobilitu a zvláštní pomůcky.

Vzdělávací program se zaměřuje na pracovní týmy na všech úrovních poskytovatele sociální služby. Nelze totiž od sebe odlučovat efektivitu a kvalitu vztahů v pracovním týmu od kvality poskytované sociální služby a osobní spokojenosti klienta. Jde o propojené nádoby. Pracovní klima lze vnímat z hlediska jeho stálosti, intenzity, atraktivity, kvality. Klima v sociálních službách může být pozitivní, otevřené, tvůrčí, inspirativní, podnětné, zdravé, motivující bez konfliktů a krizí, kterých vzniká každodenně celá řada. Prakticky se jim nelze vyhnout. Tento kurz seznamuje frekventanty se základními principy a typy nežádoucích jevů a patologických vztahů v organizacích poskytujících sociální služby.  Vysvětluje jednotlivé formy a projevy těchto jevů s důrazem na dopady na pracovníky a rovněž se zabývá dopady na organizaci jako celek.

Obsah:

• Základní terminologie
• Druhy nežádoucích jevů u poskytovatelů sociálních služeb
• Příčiny, průběh a znaky nežádoucích jevů u poskytovatelů sociálních služeb
• Možnosti ochrany proti nežádoucím jevům, případné vyrovnání se s nimi
• Vliv negativního klimatu na sociální službu, příklady z praxe a možná řešení daných situací

• Teoretický vhled do problematiky emocí: teoretický vhled do problematiky emocí, typologie a vznik emocí, emoce vznikající při výkonu povolání v pomáhajících profesích.
• Emotivita a citlivost pracovníků v pomáhajících profesích: poruchy emotivity a její projevy včetně klasifikace  - afekty, nálady, city a vyšší city, citové vazby a vztahy.
• Vliv emocí na prožitek a kvalitu života: kvalita života, individuální prožívání a souvislosti mezi osobním a profesním životem pracovníka v pomáhající profesi.
• Emoční sebereflexe: osobnost, temperament, schopnosti, vlohy a profesní kompetence a hodnoty. Schopnost sebepoznání ve vypjatých situacích včetně přijímání zpětné vazby.
• Práce a přístupy k základním emocím: radost, smutek, překvapení, strach, znechucení a hněv - šest základních emocí podle Paula Ekmana.

• Etika, morálka, etické problémy a dilemata etický kodex a jeho role v rámci komunikace s uživateli služby: etický kodex a jeho role v rámci komunikace, různé etické problémy v rámci komunikace s uživateli, etická dilemata, jak týmově řešíme etická dilemata, jak pomáhají při komunikaci.
• Stupně mentální retardace a jejich komunikační dovednosti: vývoj řeči mentálně postižených osob, řečové a dorozumívací schopnosti v rámci LMR, SMR, TMR, schopnosti chápat sdělení personálu, komunikační zvláštnosti a potřeby.
• Efektivní komunikace zaměřená na člověka + empatická komunikace zaměřená na člověka s mentálním postižením + pravidla komunikace pro osoby s mentálním handicapem = etická komunikace: přístup zaměřený na člověka a jeho uplatnění v práci s uživateli s mentálním handicapem. Komunikace vhodná pro osoby s LMR a její prvky – empatie, bezpodmínečně pozitivní přijetí, kongruence, akceptace. Techniky aktivního naslouchání – zrcadlení, přerámování, ověřování pochopení. Komunikace vhodná pro osoby se SMR – dle pravidel komunikace pro osoby s mentálním postižením a dále využívající prvky komunik.zaměř.na člověka a preterapie. Preterapeutická komunikace vhodná pro klienty s TMR, zahrnující  psychologický kontakt (kontaktní reflexe, kontaktní funkce a kontaktní chování). Shrnutí a opakování v praktických nácvicích.

• Etika sociální práce - úvod do tématu: základní i rozšiřující informace o etice sociální práce, etických kodexech, etických komisích a efektivním řešení či předcházení vzniku etických problémů v sociální službě.
• Motivace versus manipulace: práce s motivací a demotivací uživatele a jeho aktivní nebo pasivní aktivizaci včetně přímé a nepřímé manipulace s uživatelem.        

• Autonomie uživatele versus stigmatizace: podpora autonomie uživatele a jeho svobodné vůle oproti očekávání pečovatelů a jeho předsudků včetně hodnocení a stigmatizace uživatele.
• Potřeby, hodnoty a osobní cíle uživatele: efektivní a cílené zjišťování potřeb, hodnot a osobních cílů uživatele se zaměřením na projektování zjištěného do individuálního plánu poskytované sociální služby a jeho faktické naplňování.
• Etika práce v multidisciplinárním týmu: předávání informací o uživateli a jejich sdílení v multidisciplinárním týmu, budování důvěry uživatele vůči pečovatelům i sociální službě jako takové.
• Sdílení uživatele: závislosti uživatele na sociální službě s ohledem na jeho práva na další sociální nebo veřejné služby, sdílení se uživatele a hledání komplexní péče a pomoci.

• Etika sociální práce - úvod do tématu: základní i rozšiřující informace o etice sociální práce, etických kodexech, etických komisích a efektivním řešení či předcházení vzniku etických problémů v sociální službě.
• Motivace versus manipulace: práce s motivací a demotivací uživatele a jeho aktivní nebo pasivní aktivizaci včetně přímé a nepřímé obousměrné manipulace (ze strany pracovníka i uživatele) převzetí vlastní odpovědnosti za řešení NŽS.    
• Autonomie uživatele versus stigmatizace: podpora autonomie uživatele a jeho svobodné vůle oproti  očekávání pečovatelů - předsudky, hodnocení, stigmatizace versus partnerství a permanentní interakce.
• Potřeby, hodnoty a osobní cíle uživatele: efektivní a cílené zjišťování potřeb, hodnot a osobních cílů uživatele se zaměřením na projektování zjištěného do individuálního plánu poskytované sociální služby a jeho faktické naplňování.
• Etika práce v multidisciplinárním týmu: předávání informací o uživateli a jejich sdílení v multidisciplinárním týmu včetně oznamovací povinnosti, mlčenlivosti a anonymity a střety motivací a očekávání řešení NŽS.
• Sdílení uživatele: utváření závislosti uživatele na sociální službě s ohledem na jeho práva na další sociální nebo veřejné služby - sdílení uživatele a hledání komplexní péče a pomoci. Kdo je uživatelem sociální služby - uživatel, rodina, apod.
• Pomoc versus kontrola: budování důvěry uživatele vůči pracovníkům, přebírání osobní odpovědnosti uživatele, priorizace povinností obou stran a vyjednávání.

• Seznámení s pojmy - ekonomické násilí, rodinný rozpočet, příjmy a výdaje, zbytné a nezbytné výdaje.
• Základní legislativní ukotvení, důležité pojmy - úvěr, úrok, RPSN, posouzení úvěru schopnosti dlužníka.
• Zajištění exekučního titulu. Ochrana zvlášť zranitelných povinných v exekučním řízení, formy exekuce, oddlužení jako možnost řešení předlužení.
• Kazuistiky s praxe včetně aplikace dovedností získaných v kurzu.

• Definice firemní kultury: základní i rozšiřující informace o tom, co je a není firemní kultura, její přínosy a poplatnost pro organizaci.
• Pilíře firemní kultury: pojmenování silných a slabých stránek firemní kultury, zdůraznění příležitosti organizace a upozornění na ohrožení v případě, že sociální služba nevyužívá zcela, dostatečně nebo neefektivně existující možnosti a nástroje.
• Chování organizace uvnitř a navenek: obraz poskytovatele na veřejnosti i uvnitř organizace, veřejné mínění a vztahy uvnitř i vně poskytovatele sociální služby.
• Image poskytovatele sociální služby: Objektivní, subjektivní, správné a nesprávné představy, postoje a zkušeností jednotlivce či určité skupiny lidí o sociální službě.
• Kompetence vedoucího pracovníka Kompetence vedoucího k zavádění a následné kontrole FK jednotlivých členů pracovního týmu, zacílení na inovativní metody FK s ohledem na jednotlivé cílové skupiny – klient, veřejnost, odborníci, donátoři.
• Firemní kultura jako zdroj: Spolupráce s partnery či institucemi a hledání nových finančních i nefinančních zdrojů do organizace právě pomocí dobré pověsti a pozitivního mínění veřejnosti o sociální službě.
• Dobrá praxe v ČR i v zahraničí: Výměna zkušeností, prezentace zavedených vybraných FR u poskytovatelů v ČR i různých evropských státech.

• Co je to fundraising: definice fundraising jako součást filantropie organizace, přehled základních metod a jejich účinnost včetně kritérii hodnocení účinnosti zvolených metod fundraisingu.
• Role fundraisingu v sociálních službách: postavení fundraisingu v činnosti organizace poskytující sociální služby – kdo, proč a jakým způsobem by se měl fundraisingu věnovat.
• Schopnosti a dovednosti fundraisera: kdy je potřeba fundraisera zaměstnat, kde ho hledat, co po něm vyžadovat a co od něj očekávat – profesní kompetence fundraisera.
• Zdroje fundraisingu: proč lidé a firmy dávají, získávání dárců, pyramida fundraisingu, dárcovství jednotlivců i firem, sponzorství, vlastní zisk, projekty a nadace.
• Management fundraisingu: podstata plánování fundraisingu jako součást strategického plánování včetně delegování, kontroly, měření efektivity a rozvoje nových filantropických aktivit v organizaci.

• Trendy ve fundraisingu: současné trendy ve fundraisingu v sociálních službách a neziskovém sektoru – dobrá praxe v České republice i zahraničí.

• Specifika motivace a hodnocení: specifika i důležitost hodnocení a motivace pracovníků v sociálních službách, legislativní rámec, efektivní manažerský nástroj pro vedení lidí.
• Motivace: co motivuje mne samotného a co motivuje mé kolegy a podřízené - moderní a účinné motivační nástroje a jejich použití.
• Hodnocení: načasování hodnocení a jeho průběh, příprava na hodnocení - stanovení kritérií, škála hodnocení, hodnotící formulář. Hlavní zásady pro hodnocení pracovníků. Propojení hodnocení a odměňování pracovníků.
• Shrnutí: základní principy hodnocení a motivace v sociálních službách.

• Oblasti kontroly sociální služby: jednotlivé standardy kvality soc. služeb (SQSS), vnitřní pravidla, pracovní postupy, požadavky relevantních zákonů, požadavky zainteresovaných subjektů
• Doporučení a kritéria hodnocení jednotlivých oblastí sociální služby: kritéria hodnocení SQSS, kritéria hodnocení zákonných požadavků, kritéria hodnocení požadavků zainteresovaných subjektů
• Příklady nedostatků v praxi nebo pravidlech sociálních služeb: identifikace ne/vhodnosti postupů a praxe prezentovaných účastníky, obvyklé nedostatky z prováděných revizí
• Dilematické oblasti, situace a postupy: obtížně hodnotitelné oblasti, možné pohledy na obtížně hodnotitelné oblasti, střety zájmů, subjektivní aspekty hodnocení vhodnosti postupů a pravidel
• Plánování a provedení revize pravidel a postupů: vymezení cíle, oblastí a postupů revize, doporučení vhodných technik kontroly a hodnocení, závěry z kontroly a hodnocení, zásady formulace doporučení, nedostatků a nápravných opatření
• Zavádění změn vzešlých z revize: práce vedení služby (metodického vedení služby a poskytovatele) s doporučeními, nedostatky a nápravnými opatřeními, hierarchický vs. týmový přístup
• Motivace pracovníků sociální služby pro zapojení se do procesu revize a zavádění změn: prezentace účelu, cíle a průběhu revize, možnosti zapojení pracovníků služby do procesu revize, a do procesu zavádění změn, předpoklady zapojení pracovníků

• Aktuální zákony a vyhlášky, které se vztahují k hygienickým požadavkům na provoz zařízení poskytující sociální služby: změny v hygienické legislativě v České republice, seznámení s Vyhláškou č. 195/2005 Sb., vyhláška MZ č. 306/2012 Sb., rozbor jednotlivých úseků vyhlášky a zákona.
• Nosokomiální nákazy - základní znalosti o šíření nákazy a možnosti jejich prevence: původci a etiologie nosokomiálních nákaz, dělení  a hlavní druhy nosokomiálních nákaz, doba jejich vzniku a prevence.
• Vznik a prevence některých infekčních onemocnění: TBC, svrab, chřipka, MRSA.
• Dodržování hygienicko-epidemiologických režimů: manipulace se stravou, manipulace s prádlem, manipulace s odpady, ošetřování klientů podle bariérové ošetřovací techniky, hygienický filtr, používání ochranných pracovních pomůcek a ochranného oděvu.
• Péče o ruce jako zdroj infekce: stálá a přechodná mikroflóra kůže rukou, mechanické mytí rukou, hygienická dezinfekce rukou, edukace a praktický nácvik mytí a dezinfekce rukou, péče o pokožku.

• Legislativní rámec procesu plánování: povinnosti poskytovatelů při plánování služby vymezené zákonem 108/2006 Sb. o sociálních službách
• Lidská práva v kontextu procesu plánování: lidská práva, Listina základních práv a svobod, mezinárodní úmluvy, správné porozumění lidských práv, vlastní vůle uživatelů, povinnosti uživatelů.                           
• Proces a metody plánování: proces jako vyhodnocování dosavadního průběhu služby a dojednávání vhodné podpory pro následující období, která vychází z očekávání uživatele, jeho potřeb a osobních cílů.         

• Sestavení individuálního plánu s uživatelem: postup při sestavení IP, frekvence plánování i vyhodnocování, dokumentace IP, podpora klíčových pracovníků, týmová spolupráce při plánování a kontrola IP.                           
• Role klíčového pracovníka v procesu plánování: kdo je klíčový pracovník, jeho role, kompetence, předpoklady a dovednosti včetně vlastních očekávání.                              
• Specifika procesu plánování s nekomunikujícím nebo nespolupracujícím klientem: příprava na rozhovor, dojednání rozhovoru, sdílení v týmu a realizace dojednané podpory. Metody (techniky) – intuitivní, racionální, rozhovor s referujícími osobami a studium dokumentace uživatele.

• Demence a Alzheimerova choroba: seznámení s demencí i Alzheimerovou chorobou, funkcemi mozku, příznaky nemocí, psychickými i somatickými změnami ve stáří a jednotlivými stádii nemoci.
• Zjišťování potřeb uživatele s demencí: základní komunikační pravidla při zjišťování potřeb uživatele s demencí, zpracování individuálního plánu a jeho zavádění do praxe.   
• Proces plánování s uživatelem s demencí: proces plánování s ohledem na již zjištěné potřeby a jejich propojování s životním příběhem uživatele, jeho zvyklostmi, návyky a osobními cíli.
• Sestavení individuálního plánu uživatele s demencí: metody práce - vedením rozhovorů, intuicí, empatickým pozorováním, smysl plánování a vytvoření zkušebního individuálního plánu.

Podstatou tohoto vzdělávacího programu je informovanost účastníky o IP jako nástroji zjišťování informací a budování důvěryhodného vztahu klíčového pracovníka s klientem. Smyslem a cílem tohoto programu je propojit proces IP s prací s životním příběhem klienta v tom smyslu, aby účastníci pochopili, proč je důležité zjišťovat potřeby, očekávání, životní příběh, životní role a hodnoty každého klienta sociální služby. Výsledkem však není jen pochopení důvodu proč, ale především profesní dovednost zjištěné informace využívat při poskytování sjednané sociální služby tak, jak klient očekává, a tak jaké jsou možnosti každého poskytovatele. Součástí vzdělávacího programu bude interaktivní propojení teorie s nácvikem technik zaměřených především na zjišťování potřeb a očekávání klientů, vzpomínání, vedení rozhovoru a pokládání vhodných otázek, naslouchání, vedení dokumentace a propouštění zjištěných informací do každodennosti sociální služby. 

Individuální plánování (IP) je legislativní povinností poskytovatelů sociálních služeb a zároveň klíčovým nástrojem pro zjišťování potřeb a očekávání klientů. V praxi však často naráží na nezájem pracovníků. Tento kurz si klade za cíl změnit pohled na IP jako na efektivní nástroj pro moderní a kvalitní sociální služby.

Účastníci se seznámí s IP jako prostředkem pro budování důvěry a zjišťování potřeb, očekávání, životních příběhů, rolí a hodnot klientů. Důraz je kladen na propojení teorie s praxí a na pochopení, proč je tento proces důležitý pro poskytování služeb na míru a v souladu s možnostmi organizace.

Program zahrnuje interaktivní techniky, jako je zjišťování potřeb, vedení rozhovoru, naslouchání a integrace informací do každodenní praxe. Kurz je určen klíčovým pracovníkům a koordinátorům IP, kteří nesou profesní odpovědnost za jeho realizaci. Vzdělávání je založeno na zkušenostech lektora, interaktivitě a praktických výstupech, které účastníci mohou okamžitě uplatnit ve své práci. Tyto kurzy jsou vyhledávané díky své aktuálnosti, praktickému zaměření a efektivitě v rozvoji pracovníků sociálních služeb.

• Vzdělávací program nabízí účastníků přehlednou a interaktivní formou získání znalostí a poznatků o resuscitaci a užití AED. Výuka kombinuje ve všech modulech část teoretických znalostí s rozsáhlejší částí praktickou, při níž jsou využívány nejen modelové situace a resuscitační trenažery, ale také reálné kazuistiky.
• V úvodu se účastník seznámí s bezpečností zachránce a postiženého, na kterou naváže vyhodnocením stavu zraněného a přivoláním odborné pomoci.
• Následující modul se zaobírá kompresemi hrudního koše - uvolnění dýchacích cest, lokalizace rukou zachránce, hloubka a frekvence stlačování.
• Opomíjené nezůstává ani téma užití cvičných AED při neodkladné laické resuscitaci. V závěru pak na účastníky čeká nácvik spolupráce zachránců při procesu resuscitace a během přípravy a užití včasné defibrilace.

Kurz poskytne účastníkům nejen účinné a efektivní nástroje k zapojení rodiny klienta seniora do procesu poskytování sociální služby, ale naučí je také efektivně a adekvátně reagovat při problematických situacích. Důraz bude kladen na roli rodiny v životě starého člověka. Dále budou seznámeni s jednotlivými formami spolupráce s rodinou uživatele sociální služby. Na základě svých poznatků z praxe účastníci také vymezí přínosy i limity při práci s rodinou seniora.  Účastníci se budou učit navázat vtah s jednotlivými rodinnými příslušníky, přizvat je k řešení aktuální situace uživatele sociální služby a také efektivně stanovovat hranice při jednání s jeho rodinou. V závěrečné části se účastníci dozvědí, jaké jsou nejčastější problematické situace při práci s rodinami klientů seniorů a pomocí modelových situací si upevní znalosti jejich řešení.

Obsah:

• Specifika stáří, role rodiny v životě starého člověka a formy spolupráce s rodinou
• Komunikace s rodinou uživatele sociálních služeb
• Problematické situace při práci s rodinou a jejich zvládání
• Praktické zkušenosti, modelové situace vycházející z dotazů účastníků

• „Efektivita“ a „Komunikace“ v sociální oblasti: podstata efektivity (význam, přínosy), podstata komunikace (proces, komplex, funkce komunikace), reflexe zkušeností s profesionální pomáhající komunikací účastníků.
• Možnosti a prostředky komunikace s klienty v sociální oblasti: verbální komunikace (podstata a kulturní význam), neverbální komunikace (podstata a vztah k verbální komunikaci, skupiny vyjadřovacích prostředků), fyzické prostředí (místnost, vybavení, atmosféra), vztahová rovina (důvěra, motivace, očekávání) jako významný faktor komunikace v sociální oblasti.     
• Překážky v komunikaci s klienty sociálních služeb: co brání efektivní komunikaci v sociální oblasti (Časový tlak, Předsudky, Nepozornost, Odlišný způsob vyjadřování, Neporozumění, Nepohodlí, Rušivé prostředí, Anti-/Sympatie, Přístup pracovníka), příklady z praxe sociálních služeb.
• Vyhodnocování efektivity komunikace s klienty sociálních služeb: zachycování vývoje situace a chování klientů sociálních služeb v souvislosti s podobou komunikace, vyhodnocování pozitivního a nežádoucího vývoje komunikace, teoretická opora pro zvolenou strategii, příklady z praxe sociálních služeb.
• Zvyšování efektivity pomáhající komunikace pomocí strategií a prostředků komunikace: jak lépe komunikovat v pomáhajících profesích.

• Jak pečovat a nevyhořet: Syndrom vyhoření, únavový syndrom, psychická hygiena, pravidla jak nevyhořet a jak pečovat sám o sebe.
• Emoce a jak je zvládat: Nejčastější emoce neformálních pečovatelů, zvládání negativních, podpora pozitivních a vyžití neutrálních emocí, zpracování emocí.
• Aktivní a pasivní odpočinek: Péče o sebe sama, vhodné techniky pro aktivní i pasivní odpočinek, sebereflexe vlastních hranic.
• Sdílená péče s ostatními členy rodiny: Harmonogram a dělba péče, komunikační modely v rodině, vzájemná podpora a zájem o pečovaného člena rodiny.
• Síťování pomoci: Jak a kde hledat interní a externí pomoc, sdílená péče se sociálními službami, přijímání zpětné vazby ke kvalitě domácí péče.

• „Efektivita“ a „Komunikace“ v souvislosti s cílem sociální služby: cíle sociální služby (zadání ze strany standardů, poslání organizace, cílové skupiny a vliv personálního obsazení), podstata efektivity (význam, přínosy) podstata komunikace (proces, komplex, funkce kom.), reflexe vlastního vnímání komunikace v kontextu cílů sociální služby.
• Různé komunikační přístupy uvnitř týmu sociální služby: osobnostní nastavení pracovníka sociální služby a důraz na určité složky komunikace (verbální, neverbální, vztahová rovina), akceptace různosti a sjednocení cílů v rámci poskytování sociální služby.
• Systém a proces zefektivňování komunikace v sociálních službách: zadání, cíle sociální služby, volba strategie komunikace, zaznamenávání přínosů v rámci poskytování sociální služby, zpětná vazba, vyhodnocení, efektivita sociální služby.
• Nastavení přístupu napříč sociální službou u různých pracovníků: postupy sledování dopadů,  poskytování zpětné vazby, motivace pracovníků ke zvyšování efektivity v rámci sociální služby (přesah do vedení pracovníků), systematizace zefektivňování komunikace v sociální službě.

Kurz si klade za cíl seznámit pracovníky sociálních služeb s problematikou nastavování hranic v osobním i profesním životě tak, aby je uměli nejen dobře nastavit, ale uměli je i reflektovat a adekvátně modifikovat a v případě jejich překročení o nich i transparentně komunikovat. Účastníci budou vedeni k tomu, aby reflektovali vlastní motivaci k práci v pomáhající profesi, proces nastavování vlastních hranic i pocity provázejícími vyslovení NE. V navazující praktické části se účastníci seznámí s technikami, které jim mohou pomoct při nastavování hranic. Pomocí modelování rozhovorů se naučí, jak říkat NE, jak se bránit manipulaci a jak komunikovat s klientem, který se chová agresivně. 

• Funkce a vznik hranic
• Moje hranice a motivace
• Nastavování hranic v osobním i profesním životě
• Umění říct NE
• Nerespektování hranic

• Stres: definice stresu a stresového syndromu, reakce na stres a stresové mechanismy.
• Pohybový systém a stres: pohybový aparát a funkční změny pohybového aparátu při stresové reakci.
• Praktický modul zaměřený na myofasciální uvolnění měkkých tkání pohybového aparátu, protažením a aktivizací svalů podporujících napřímení trupu.
• Stres a dech, práce s dechem: příklady možností využít dech v relaxaci a adaptaci na stres.
• Praktický modul, ve kterém budeme aplikovat získané znalosti o dechu do praxe. Nácvik příkladů dechových cvičení, koncentrace na dech, relaxace.
• Prevence pracovního stresu: možnosti ergonomie pracovního místa a vliv držení těla při pracovních činnostech na snížení stresu s důrazem na stoj, sed, chůzi, práci s horní končetinou. Problematika zrakové zátěže a vlivu vhodné stravy a odpočinku na prevenci proti stresu.
• Praxe / Body & Mind cvičební programy, řízená meditace: praktický modul s využitím Body & Mind pohybových programů - aktivizační cvičení, cvičení pro lepší spánek, meditační cvičení.

Vzdělávací program se zaměřuje na problematiku zvládání stresu, který je součástí pracovního i soukromého života každého člověka. Východiskem pro pochopení podstaty stresu je seznámení účastníků s obsahem základních pojmů, které kromě samotného stresu souvisejí s náročnými životními situacemi. Důraz je kladen na adaptaci na stres prostřednictvím fází adaptačního syndromu, na hodnocení stresové situace a na strategie vyrovnání se se stresem. Program je zaměřen i na definování reakcí na stres (biologické a psychické), na seznámení účastníků s obrannými mechanismy. Vysvětlena je strategie práce se stresem. Nedílnou součástí programu je i vysvětlení spojitosti stresu a syndromu vyhoření včetně jeho prevence. Vzdělávací program se věnuje také psychohygieně a v rámci praktické části se účastníci teoreticky i formou praktického nácviku seznámí s některými relaxačními technikami.

• Náročné životní situace
• Stres jako reakce na zátěž
• Fáze adaptačního syndromu. Hodnocení stresové situace.
• Reakce na stres a předcházení stresovým situacím
• Syndrom vyhoření a jeho fáze
• Prevence syndromu vyhoření, psychohygiena a relaxace v souvislosti se stresem

Kurz je zaměřen na rozpoznání základních emocí, které se dají rozpoznat ve tváři člověka. Strach, zlost, smutek, rezignace, opovržení, odpor, překvapení a radost. To jsou emoce, se kterými se personál sociálních zařízení denně setkává u klientů a potýká se s nimi i v interpersonálních vztazích. Zvláště konfliktní situace bývají emočně vypjaté a ne vždy klienti i zaměstnanci zvládnou vhodně a přiměřeně reagovat. V kurzu se posluchači dozví přínosné informace nejen o emocích obecně, ale i o temperamentech a o reakci osobnostních profilů při stresu. Díky získaným informacím budou mít možnost odhalit svůj vlastní temperament, jeho klady i zápory a naučí se pracovat se svojí dominantní emocí. Naučí se rozpoznávat vnější znaky všech emocí na obličeji, což jim poté usnadní odhalení emočních reakcí u klientů či spolupracovníků. Celkový přínos kurzu spočívá v tom, že se frekventanti naučí pracovat nejenom se svými emocemi, ale i s emocemi svých klientů. Naučí se, jak zvládat strach, jak pracovat se zlostí, jaké vhodné komunikační prostředky volit u jednotlivých temperamentů a jak vystoupit z emoční nepohody. Znalosti a dovednosti práce s emocemi jsou součástí psychohygieny a prevencí syndromu vyhoření.

Cílem vzdělávacího programu je nabídnout poskytovatelům sociálních služeb základní nástroje, jak dokumentaci ve své organizaci účinně a efektivně řídit. Prostřednictvím programu získají důležité informace o řízení dokumentace a dozví se, jak pomocí několika základních zásad zajistit, aby měli o své dokumentaci přehled, získali kontrolu nad tím, jaké dokumenty a záznamy v jejich organizaci vznikají a používají se, udrželi své dokumenty aktuální a nepotřebné dokumenty uložili do archivu. 

• Požadavky na řízení dokumentace v nejdůležitějších systémech řízení kvality (ISO, EFQM, standardy kvality sociálních služeb, EQUASS) a v platných právních normách (Zákon č. 499/2004 Sb., Vyhláška č. 645/2004 Sb., Zákon o sociálních službách).   
• Základní pojmy v oblasti řízení dokumentace (dokumentace, dokument, záznam, řízení dokumentů, řízení záznamů, správce dokumentace, vlastník dokumentu, přezkoumání dokumentu apod.), životní cyklus dokumentu.                            
• Základní zásady řízení dokumentace (požadavky, identifikace, čitelnost, dostupnost, kvantita, kvalita, aktuálnost, odpovědnost, technika, struktura, přehled) a jejich aplikace v praxi.

• Vymezení pojmu emoce a emoční zkušenost: emoce a city, obecné vymezení, rysy, znaky, charakteristiky a dělení emocí, citové projevy, citové poruchy, emoce a duševní poruchy, hranice kompetencí a role pracovníka v práci s poruchami emocí.
• Emoční inteligence a práce s ní: rámec emoční inteligence, její složky, možnosti jejich rozvoje. Pozitivní psychologie a její význam pro praktický život.  Prvky podpory pozitivního myšlení u klientů a týmu.
• Práce s emocemi u uživatelů služeb: složité situace a stavy spojené s emocemi klientů. Práce s agresí, laická diagnostika a oddělení účelového chování  od psychiatrické roviny, zvládání a předcházení vypjatým emocionálním situacím.

• Úvod do problematiky: Význam pojmů zátěž, krize a krizová intervence, trauma, etická dilemata, syndrom vyhoření.
• Stres jako reakce na zátěž: Definice stresu. Druhy stresorů. Reakce organismu na stres – tělesné a psychické.
• Adaptace na stres: Fáze adaptačního syndromu a vyrovnávání se s nimi. Hodnocení stresové situace.
• Syndrom vyhoření a jeho fáze: Fáze, příčiny, projevy a příznaky syndromu vyhoření.
• Prevence syndromu vyhoření a supervize, psychohygiena a relaxace: Prevence syndromu vyhoření. Význam supervize v souvislosti se syndromem vyhoření. Význam relaxace. Přehled technik relaxace. Praktický nácvik některých relaxačních technik.

• Úvod do tématu sebevědomí: co je sebevědomí, jak se projevuje nízké a přehnaně vysoké sebevědomí, jak se projevuje přiměřené sebevědomí. Jaké vlivy sebevědomí utváří.
• Postoje k sobě, ke druhým lidem a k životu: rizikové postoje, myšlenky, emoce a chování, které sebevědomí negativně ovlivňují a možnosti jejich změny z pohledu metod kognitivně behaviorální terapie (KBT).              
• Model schematerapie a kontextu asertivity: model schematerapie (mody Kritického a Laskavého rodiče, Zdravého dospělého, Zlostného, Opuštěného a Spontánního dítěte, Hyperkompenzátora a Odtažitého obránce). Nácvik sebeoceňování, dávání a přijímání komplimentů a asertivního odmítání.
• Sdělování a přijímání kritiky: nácvik asertivního sdělování a přijímání kritiky

• Úvod do problematiky: seznámení s metodami sociální práce a jejich využitím v praxi (uvedení příkladů z praxe s rizikem etických dilemat); zákonitosti sociálního poradenství; úvod do krizové intervence.
• Význam komunikace v poradenství: význam neverbální komunikace, etika sociální práce, moc versus pomoc, vztah klient versus pracovník, hranice při pomáhání, kontakt s klientem.
• Sociální šetření v domácím prostředí klienta: zpracování vstupních informací, příprava dokumentace a informačních materiálů, podmínky pro rozhovor (zaměření se na nestandardní podmínky), průběh rozhovoru, naslouchání, práce se záznamovým formulářem, závěr rozhovoru.
• Seznámení s kazuistikami, ukázky  modelových situací a závěrečná diskuse: rozbor kazuistik (na jednotlivých případech vysvětlit rozdíly v přístupu SP ke klientovi v domácím prostředí a např. v nemocnici).
• Ukázky modelových situací a závěrečná diskuse: modelové situace (simulace reálného rozhovoru mezi SP a klientem v různém prostředí a v různých podmínkách pro rozhovor) a diskuse na dané téma.

Kurz pojednává o možnostech podávání stravy seniorům s Alzheimerovou demencí, kteří jsou ohroženi poruchami výživy. Cílem kurzu je charakterizovat onemocnění a přiblížit účastníkům kurzu jednotlivé fáze onemocnění a poruchy výživy v jednotlivých stádiích. Dále se zaměříme na specifika připravované a podávané stravy u těchto seniorů, kulturu stolování a možnostech doplňkové stravy. Účastníci kurzu si budou moci vyzkoušet způsoby podávání stravy tak, aby pro klienta bylo podávání jídla nejen základní lidskou potřebou, ale také radostí.

Obsah:

• Rozdělení demencí
• Komplikace spojené s výživou u seniorů s Alzheimerovou demencí: riziko malnutrice, dehydratace, poruch vyprazdňování, komplikace spojené se stavem dutiny ústní a chrupu
• Výživa u seniorů s Alzheimerovou demencí: Doplňková strava, sledování (bilance) příjmu tekutin a stravy, význam sledování, nutriční screening u klientů s Alzheimerovou demencí.
• Specifika v přístupu ke klientům s Alzheimerovou demencí: význam multidisciplinárního týmu, specifika při podávání stravy klientům s Alzheimerovou demencí, příprava stravy a kultura stolování u klientů s Alzheimerovou demencí.
• Role pracovníků v sociálních službách a příprava a podpora soběstačnosti při podávání stravy

• Základní přehled o fungování mozku a paměti: Neuron, synapse, mozkové hemisféry, paměť – její druhy a rozdělení, podpora zapamatování, neuroplasticita, předání informací s použitím praktických ukázek a obrazových příloh, vyhodnocení testů (pouze pro účastníky)           
• Mnemotechniky: Loci, akrosticum, paměťové háčky, chunkování, asociační propojování, Parisův kód, propojování příběhem, kalendář, kategorizace – popis a praktická ukázka každé techniky, praktické zkoušení techniky na vybraných okruzích informací, skupinové zpracování zadaných informací libovolnou technikou – následná reflexe                  
• Mentální mapování: Mentální mapy – smysl, význam, navázanost na přirozenou činnost mozku, principy tvorby mentálních map, ukázky map, využitelnost techniky, samostatná tvorba mapy na jednotné téma, skupinová práce na zadané téma, reflexe

• Vymezení základních pojmů: Úvod k tématu klima a kultura organizace poskytující sociální služby. Definování a vymezení základních pojmů a terminologie v kontextu sociálních služeb.
• Poslání a cíl činnosti organizace poskytující sociální služby: Odlišnosti a podobnosti v porozumění smyslu organizace  u jednotlivých pracovníků. Slaďování cílů a vizí u jednotlivých zaměstnanců organizace. Význam podnikové identity organizace poskytující sociální služby na budování jejího klimatu a kultury.
• Atmosféra na pracovišti a její vliv na pracovní výkon pracovníků: Jak se k sobě pracovníci kolegiálně vztahují, o čem se v zaměstnání mluví a o čem se nemluví a proč? Pojmenování základních hodnot organizace  jako pilířů podnikové kultury.
• Rozvoj a změna kultury organizace: Meze a možnosti rozvoje organizační kultury. Rozpoznání znaků, které ovlivňují spokojenost či nespokojenost sociálních pracovníků v organizaci. Zdroje frustrace, projevy vzdoru a nespokojenosti v kultuře organizace. Možnosti budování změn v klimatu a kultuře organizace poskytující sociální služby.
• Adaptace nového zaměstnance: Adaptace nového zaměstnance do organizace. Postupy a doporučení k rozpoznávání klimatu a kultury organizace. Osvojení podnikových hodnot, identifikace s posláním a cíli organizace.

Cílem semináře je seznámit účastníky s možnostmi použití kompenzačních pomůcek pro tělesně a smyslově postižené v oblasti poskytování ambulantních, terénních i pobytových sociálních služeb. Účastníci získají informace o používání a údržbě kompenzačních pomůcek a o specifikách jednotlivých skupin pomůcek. Předání zkušeností lektorů s používáním pomůcek z půjčoven kompenzačních a rehabilitačních pomůcek vzdělavatele, zkušeností získaných od klientů půjčoven, odborných firem a servisů.

• Základní informace o kompenzačních pomůckách
• Pomůcky pro tělesně postižené
• Pomůcky pro zrakově postižené
• Pomůcky pro sluchově postižené
• Praktické vyzkoušení některých pomůcek pro tělesně postižené
• Praktické vyzkoušení některých pomůcek pro zrakově a sluchově postižené

• Osobnost  a role manažera, klíčové kompetence manažera
• Komunikační schopnosti a dovednosti manažera
• Manažerské rozhovory
• Stres management (rozpoznávání signálů vlastního psychického vyčerpání). Zvládání psychosociální zátěže. 

• Úvod do komunikace nepříjemné zprávy: analýza pracovních situací pracovníka, které prožívá jako nepříjemné a těžko hledá způsoby, jak v nich vhodně komunikovat. Orientace ve všech pracovních rolích a personálních rovinách, ve kterých dochází ke sdělování negativní zprávy. Uvědomění emocí, které tyto komunikační situace provází.
• Prožívání při komunikaci nepříjemné zprávy. Sebehodnota a přijímání negativní zprávy: analýza prožívání negativní zprávy s přehledem faktorů, které prožívání ovlivňují. Stresové reakce u příjemce extrémně negativní zprávy, prožívání změny jako osobní krize.
• Praktický nácvik komunikace emočně nepříjemné zprávy: praktický nácvik komunikace, rozhovor mezi pracovníkem a klientem organizace poskytující sociální služby. Nácvik formou „hraní rolí“. Nácvik hraní rolí probíhá na kazuistikách z pracovišť účastníků kurzu.
• Komunikační techniky sdělování nepříjemných zpráv: specifika komunikace nepříjemné zprávy v organizacích poskytujících sociální služby s konkrétními příklady podpůrných výroků, které sníží pravděpodobnost necitlivé komunikace, která vyústí ve zranění příjemce nepříjemné zprávy. Cyklus změny, kterým v prožívání příjemce negativní zprávy prochází, než se adaptuje na nové skutečnosti plynoucí z negativní zprávy. Sdílení příkladů rozhovoru z pracovišť organizací sociální péče.
• Praktický nácvik komunikace emočně nepříjemné zprávy: praktický nácvik komunikace, rozhovor mezi pracovníkem a klientem organizace sociální péče. Nácvik formou „hraní rolí“. Nácvik hraní rolí probíhá na kazuistikách z pracovišť účastníků kurzu.
• Charakter a postoje v kontextu sdělování nepříjemných zpráv. Komunikace negativní zprávy a dlouhodobý vztah: vliv osobních postojů a charakteru pracovníků na sdělování negativních zpráv. Komunikace negativní zprávy a dlouhodobý pracovní nebo osobní vztah, specifika v komunikaci. Sdílení kazuistik z pracovišť organizací poskytujících sociální služby.
• Doporučené jednání při komunikaci nepříjemné zprávy. Příprava podmínek: shrnutí doporučeného jednání v emočně zátěžové komunikaci s klienty sociální služby, objasnění významu podmínek, ve kterých ke komunikaci dochází.

• Vymezení pojmů v oblasti tělesného postižení: základní terminologie a druhy tělesného postižení. Klasifikace pohybových vad - základní pojmy a rozdělení
• Kompenzační a rehabilitační pomůcky: pomůcky pro mobilitu, pomůcky pro denní potřeby, pomůcky pro komunikaci, pomůcky pro ovládání PC
• Specifika života osob s tělesným postižením: veřejně přístupná místa a tělesné postižení, bariéry stavební a prostorové, dostupnost dopravy a dopravních služeb
• Osobnost člověka s tělesným postižením: společenské bariéry, společenské stereotypy v postoji k osobám s tělesným postižením, zvláštnosti sociální role tělesně postiženého jedince, osobnost člověka s tělesným postižením a psychické bariéry
• Zásady správné komunikace s osobami s tělesným postižením: řeč, kontakt, komunikace, adekvátní pomoc, navázání kontaktu, podmínky pro komunikaci, pravidla správné komunikace, nejčastější chyby v komunikaci a při poskytování pomoci

• Vhled do ACH: seznámení se základním pojmoslovím, s druhy demencí a jednotlivými stádii a projevy chování v každé fázi nemoci a vlivem komunikace na kvalitu života osoby s ACH.
• Komunikace s klientem s ACH: základní komunikační pravidla vhodná při každodenní péči o osoby s ACH.
• Vhodné a nevhodné nástroje verbální i neverbální komunikace: charakteristika nástrojů verbální i neverbální komunikace s ohledem na schopnost osoby s ACH přijímat a zpracovávat informace a podněty.
• Nácvik vhodných metod verbální i neverbální komunikace: praktické osvojení některých nástrojů verbální (vedení rozhovoru, naslouchání, kladení otázek, zpětná vazba) i neverbální komunikace (gesta, doteky, mimika v obličeji).

• Vymezení pojmů v oblasti zdravotního postižení v dětském věku: základní terminologie a druhy postižení  v dětském věku - základní pojmy a rozdělení
• Vliv postižení na vývoj a formování osobnosti člověka s postižením: biologické podmínění a genetická výbava, sociální faktor pro formování dětské osobnosti, psychologická hlediska v péči o děti se zdravotním postižením, proces vyrovnání se se zdravotním postižením dítěte, techniky aktivního a pasívního řešení
• Provázení rodiny v rámci rané péče: vymezení služby rané péče; přístup orientovaný na klienta; raná podpora dítěte a odborně použitá opatření (intervence, aktivity, speciální edukace); nácvik kompetencí a podpora návazných služeb po ukončení rané péče ve věku 7 let
• Zásady správné komunikace s rodinou dítěte se zdravotním postižením: řeč, kontakt, komunikace, adekvátní pomoc; navázání kontaktu; podmínky pro komunikaci, pravidla správné komunikace, nejčastější chyby v komunikaci a při poskytování pomoci

• Verbální, neverbální a paraverbální komunikace s osobou s demencí: teoretický vhled do komunikace s osobami s demencí - specifika komunikace, schopnosti uživatele s ohledem na demenci, nástrahy a zvláštnosti komunikace osoby s demencí. 
• Chyby při komunikaci s osobami s demencí: nepřizpůsobení řeči a hlasu, akustické podněty a bariéry při komunikaci, vhodné prostředí pro komunikaci, zlehčování či bagatelizace situace, vnášení vlastního příběhu pečovatele, netrpělivé reakce a spěch pečujícího.                           
• Komunikace s neklidnými osobami s demencí: Komunikace s neklidným uživatelem, zvládání neklidu či agrese uživatele, podpora uživatele v úzkostné situaci, sympatické a empatické nástroje práce s uživatelem, prevence vzniku problémového chování uživatele.
• Práce se získanými informacemi o osobách s demencí: aplikace a sdílení získaných informací do každodenní péče, pozorování uživatele, práce s jeho zvyklostmi a rituály, nastavení harmonogramu dne vhodného pro uživatele a podpora jeho orientace především v čase a situaci.                 
• Vedení rozhovoru s osobami s demencí: vedení rozhovoru s uživatelem s ohledem na jeho aktuální možnosti, včetně správného zjišťování potřeb, kladení otázek, očního kontaktu, gestikulace a vhodného používání dotyků.

• Druhy komunikace, verbální, neverbální, formální, neformální, chyby v komunikaci, význam neverbální komunikace: popis jednotlivých druhů komunikace, zvyšování empatie vůči neverbální komunikaci klienta - rozpoznání emoce u předložených obrázků. Neverbální zpětná vazba – cvičení.
• Komunikační bariéry, jejich vliv na vztah s klientem, bariéry v komunikaci s vybranou skupinou klientů, techniky úspěšné komunikace:  dělení bariér - vnější a vnitřní, na straně pracovníka a na straně klienta, jak je minimalizovat, detekce vlastních bariér, aktivní naslouchání jako základ účinné komunikace a jeho nácvik.
• Základní komunikační styly, obtížné komunikační situace a jejich zvládání: dělení komunikačních stylů, asertivita jako funkční styl, mapování převládajícího komunikačního stylu u pracovníků, nejčastější témata obtížných rozhovorů, jejich vedení a modelování efektivně vedeného rozhovoru.

• Paliativní minimum: opakování zásad paliativní péče, její cíle, seznámení s prožíváním klientů, s jejich potřebami duševními, sociálními a duchovními se zaměřením na následnou komunikaci.
• Komunikace v paliativní péči obecně: seznámení s hlavními zásadami komunikace, s jejími podmínkami na straně prostředí, klienta i pečující osoby, přehled nejdůležitějších zásad komunikace přímo s klienty v závěru života.
• Komunikace s klientem a jeho rodinou: rozebrání možností, jak začít rozhovor s umírajícím klientem, jak reagovat na jeho otázky, poznámky ke komunikaci s rodinou klienta a s klientem neschopným standartní komunikace.

• Co je konflikt: definice konfliktu, prevence konfliktu, důsledky; fáze konfliktu; varovné příznaky, odlišnosti, polarita, separace, destrukce.                          
• Prevence konfliktu: jak konfliktům předcházet, rozlišování postojů a zájmů, projevy těla.
• Styly a druhy řešení konfliktů: únik, konfrontace (agrese), kompromis, přizpůsobení se názoru protistrany, spontánní řešení x záměrné řešení.      
• Nácvik různých druhů řešení konfliktů: simulace případových situací z reálného prostředí, hledání různých alternativ, výběr vhodných řešení.

• Seznámení a definice pojmů souvisejících s oblastí kvality sociální služby: pojmy jako kvalita, osobní cíl a cíl spolupráce, proces, procesní řízení, bezpečí, reflexe a sebereflexe, profesní rozvoj, informace, systém výměny informací.
• Podstata, smysl, cíl kritéria 15a) standardu kvality, kontext a souvislosti s dalšími oblastmi standardů kvality.
• Jak si nastavit pravidla pro hodnocení pracovníků, aby bylo užitečné a vedlo ke zvyšování kvality poskytované služby.
• Základní postup hodnocení kvality sociálních služeb. Stanovení kritérií pro hodnocení poskytované sociální služby. Metody využitelné při hodnocení kvality služby a jejich příklady použití u jednotlivých oblastí hodnocení.
• Zhodnocení výsledků a výstupů, případné chyby a jejich odhalení.

• Koučink jako metoda práce se zaměstnanci: potřeby pracovníků, definice motivace, komunikace jako základní proces práce s lidmi, úspěšné komunikační strategie.                           
• Motivace zaměstnanců: motivování pracovníků, vyjednávání, efektivní přikazování.
• Cíle a zásady koučovacího rozhovoru: dorozumění mezi lidmi – jak mohu přispět k lepšímu porozumění požadavků v pracovním procesu.
• Trénink koučování: řešení konfliktů a problémových situací, jednání a vyjednávání, příklady z praxe a řešení konkrétních situací.

• Koučink jako metoda práce s klientem: potřeby klientů, definice motivace, komunikace jako základní proces práce s lidmi, efektivní komunikace na úrovni pracovník / klient.                             
• Motivace klienta ke změně: definice motivace, motivování klientů, vyjednávání, efektivní přikazování.
• Cíle a zásady koučovacího rozhovoru: Dorozumění mezi lidmi – jak mohu přispět k lepšímu porozumění požadavků klienta.                        
• Trénink koučovacího rozhovoru: řešení konfliktů a problémových situací, jednání a vyjednávání, příklady z praxe a řešení konkrétních situací.

• Úvod do problematiky kvality v sociálních službách, standardy kvality sociálních služeb.
• Základy komunikace, rozvoj komunikačních dovedností, asertivita, úvod do metod alternativní komunikace I.
• Úvod do psychologie, psychopatologie, somatologie pro pracovníky v sociálních službách.
• Základy ochrany zdraví.
• Etika výkonu činnosti pracovníka v sociálních službách, lidská práva a důstojnost.
• Základy prevence vzniku závislosti na sociální službě.
• Sociálně právní minimum.
• Metody sociální práce.
• Základy péče o nemocné, základy hygieny, úvod do problematiky psychosociálních aspektů chronických infekčních onemocnění.
• Aktivizační, vzdělávací a výchovné techniky, základy pedagogiky volného času.
• Prevence týrání a zneužívání osob, kterým jsou poskytovány sociální služby.
• Základy výuky péče o domácnost.
• Odborná praxe.
• Krizové intervence.
• Restriktivní opatření.
• Úvod do problematiky zdravotního postižení.
• Zvládání jednání osoby, které je poskytována sociální služba, které ohrožuje její zdraví a život nebo zdraví a život jiných fyzických osob, včetně pravidel šetrné sebeobrany.

• Co je to kvalita: vymezení pojmu kvalita, kvalita ve službách, modely řízení kvality a jejich důrazy, architektura systému kvality v organizaci - lidé, procesy, řízení kvality.                    
• Buďme profi! Něco o profesionalitě: pojem profesionalita, kdo je profesionál (znaky, dovednosti, chování, přístup), profesionalita a já.
• Motivace, postoje a hodnoty pracovníků a jejich vliv na pracovní výkon (a kvalitu práce): co ovlivňuje naše chování? Vnější a vnitřní motivace, skryté faktory, které nás ovlivňují (postoje, hodnoty, tabu, motivace, přesvědčení, atmosféra, rituály, jazyk, apod., moje osobní motivace.
• Atmosféra na pracovišti a organizační kultura a jejich vliv na pracovní výkon (a kvalitu práce): organizační identita a organizační kultura - vymezení, prvky organizační kultury, mapování stavu, atmosféra na pracovišti jako důsledek zjevné i skryté organizační kultury, kritéria spokojené práce.         
• Hodnoty organizace jako ukazatel na cestě ke kvalitě: co jsou to hodnoty, jak ovlivňují naše jednání, hledání společných hodnot v rámci organizace, obecné hodnoty sociální práce, jak s tím vším prakticky v organizaci pracovat.
• Praktické nástroje zlepšování organizační kultury a budování spokojeného týmu: dovednosti pro vzájemnou spolupráci (harvardský koncept vyjednávání), schopnost změny perspektivy, posilování vnímavosti a empatie, práce se zpětnou vazbou, jak se postavit k toxické emocionální negativitě v týmu, jak posilovat pohodu na pracovišti, kritéria spokojeného týmu (model dvojité hvězdy).
• Jak pracovat s etikou: vymezení pojmu etika, různé přístupy, proč je etika důležitá s sociální práci, etika jako vzor žádoucího jednání, etické řízení a etický management organizace, etický kodex a jak s ním pracovat.

• Kvalita života a duševní zdraví: kvalita života jako subjektivní kategorie, index kvality života, duševní zdraví z pohledu společnosti i jednice.                          
• Faktory ovlivňující duševní zdraví: faktory ovlivňující duševní zdraví, metody práce s klientem v duševní nemoci        .
• Potřeby a životní příběh klienta: Maslowova pyramida potřeb, podpora naplňování potřeb, hodnotový systém a životní příběh klienta.
• Modul - Vliv sociální služby na kvalitu života klienta a jeho duševní zdraví: pyramida podpory klienta - podpora, pomoc, péče s ohledem na poskytovanou sociální službu a očekávání klienta
• Nemoci ovlivňující kvalitu duševního zdraví: demence, úzkosti, deprese, schizofrenie - příčiny, příznaky, projevy.
• Prevence duševního zdraví a dobrá praxe: zdraví životní styl, duševní hygiena, preventivní opatření a dobrá praxe ze sociálních služeb v ČR i v zahraničí.

• Vymezení pojmů z oblasti vzácných onemocnění: Základní terminologie VO, Asociace pro vzácná onemocnění, Národní koordinační centrum pro VO.
• Vzácná onemocnění progresívní a neurodegenerativní: Specifikace nervosvalových VO  - spinální svalové atrofie a svalové dystrofie, myopatie a Charcot-Marie-Tooth.
• Vzácná onemocnění progresívní: Cystická fibróza, nemoc motýlích křídel a mukopolysacharidózy v souvislostech.
• Kompenzační, rehabilitační a didaktické pomůcky u vzácných onemocnění: Doprovázení od sdělení diagnózy, vyrovnávání se s život limitujícím onemocnění - VO, raná péče, odborné sociální poradenství, kvalita života a psychosociální podpora v multioborovém týmu, inkluzivní vzdělávání  a integrace do majoritní společnosti
• Paliativní péče a doprovázení u vzácných onemocnění a etické principy péče: Etické principy doprovázení klientů se vzácnými onemocněními v různých fázích progrese a v závěrečné fázi života.

• Co je kvalita života: představy, vymezení, představení různých konceptů a přístupů, měřící nástroje kvality života, švýcarský model kvality života - 4 oblasti kvality života a 17 kategorií, nástroj plánování kvality života a jeho vazba na individuální plánování, kazuistiky a příklady z praxe, etické aspekty tématu                         
• Co je lidská důstojnost: představy, vymezení koncepty, 4 oblasti důstojnosti - ochrana těla a života, možnost sebeurčení, respektování lidských práv a respektuplné jednání ostatních, kazuistiky a příklady z praxe, etické aspekty tématu.                     
• Autonomie (sebeurčení): představy, vymezení, koncepty, situace ohrožující autonomii, právo na autonomii v situaci nesamostatnosti a závislosti,  kazuistiky a příklady z praxe, etické aspekty tématu
• Specifická témata při aplikaci uvedených konceptů v praxi:

1. důstojnost v umírání

2. důstojnost a autonomie u lidí s demencí

3. rozhodování o péči s ohledem na důstojnost a autonomii klienta

4. kultura organizace podporující důstojnost a autonomii

5. uplatňování principu normality

6. podpora důstojnosti a autonomie jako úkol managementu

7. specifické nástroje podporující autonomii - např. dříve vyslovená přání

8. zástupné rozhodování (např. opatrovníci, rodina apod.)

• Listina práv a svobod a oblasti dotýkající se poskytování sociální služby v souvislosti s restrikcí a detencí: pojetí ochrany lidských práv v listině a v zákoně o sociálních službách, kritická místa v poskytování sociální služby.
• Restrikce a detence v sociálních službách: pojem transformace, ochrana klienta proti omezování pohybu, metody omezování, uplatnění v praxi, pojem detence, zákonné souvislosti detence, dopady detence na důstojnost člověka.                      
• Vážně míněný nesouhlas: zákonné pojetí práce s nesouhlasem s poskytováním sociální služby, dosavadní zkušenosti z praxe sociálních služeb a s rozhodováním soudů.        
• Právo na přiměřené riziko, normalita, odpovědnost poskytovatele v kontextu občanského práva: normalita, riziko, běžný způsob života, odpovědnost poskytovatele, rizika pro klienta sociální služby v souvislosti s přechodem do transformované služby, změna stylu života, rozhodování klienta 

• Mobilita a imobilita: mobilita -  mechanika těla, rovnováha - stabilita, těžiště, koordinovaný pohyb těla, imobilita, stupně imobility, psychosociální reakce na imobilitu.             
• Rizika lůžka - imobilizační (hypokinetický) syndrom: kardiovaskulární   systém,  pohybový aparát, dýchací systém, zažívací systém, močový systém,  kožní systém, metabolický a výživný systém, psychické změny.
• Rizika lůžka - omezená aktivita a soběstačnost: pojem sebepéče, pojem soběstačnost, hodnocení sebepéče a soběstačnosti klienta, testování soběstačnosti a závislosti klienta, hodnocení soběstačnosti -  různé měřící techniky
• Rizika lůžka - zdroj nozokomiálních nákaz: vysvětlení pojmu nozokomiální nákaza, zásady zacházení s prádlem v zařízení sociálních služeb, manipulace s prádlem dle vyhlášky, zacházení s použitým prádlem, hygienická úroveň úklidových činností

• Definice rizika, rizika v sociálních službách: vysvětlení pojmu riziko, jeho význam v rámci poskytování služeb.
• Zmapování a analýza rizik v sociálních službách: vysvětlení postupu, jak detekovat riziko a jeho míru. Určení jednotlivých kroků a kritérii k zamezení rizik. Spolupráce multidisciplinárního týmu.
• Zásady pro posouzení rizik, respektování vůle uživatele služby: práva uživatelů; Posouzení rizik vůči respektování vůle uživatele služby; rizika v kontextu k individuálního plánování - bezpečnost uživatele  versus právo a svoboda uživatele služby; Vážně míněný nesouhlas.
• Doporučené strategie pro zvládání rizik v sociálních službách: vytváření plánu rizik v rámci multidisciplinárního týmu; nejčastější rizika vyskytující se v sociálních službách (riziko non complience, pádu, dekubitů, aspirace, ztráty financí a osobních dokladů; riziko sociální izolace, bloudění, odcizení atd.).

• Jaké jsou nátlakové metody, co je to manipulace. S jakými nátlakovými metodami se setkáváme v sociálních službách: popis základních pojmů, kde a jak se s nátlakovými metodami setkáváme, zkušenosti z praxe.
• Formy nátlakových metod, manipulace v osobních, pracovních vztazích v oblasti sociálních služeb. Druhy manipulátorů a jejich projevy: jaké jsou druhy nátlakových metod, jaké jsou typy manipulátorů, popis jejich jednotlivých charakteristik, typické projevy, které pomáhají manipulaci identifikovat.   
• Základní formy obrany, asertivní odmítnutí, vztahová pyramida, jak na své emoce: co jsou to asertivní práva a povinnosti, co mi brání v odmítnutí, co je nárok a co laskavost a jak mezi nimi rozlišovat, jak ošetřit a zvládnout své emoce i emoce protistrany.
• Metoda vyjednávání + význam efektivní komunikace pro zvýšení sebejistoty: základní použití vyjednávací taktiky, popis metody  + její nácvik na příkladech z praxe účastníků, základní principy efektivní komunikace jako prostředku pro zvyšování sebejistoty při komunikaci.

• Definice základního pojmosloví: Marketing, jeho prvky, budování značky a dobrého jména sociální služby, sociální marketing, společenské aktivity motivované převážně v morální a etické rovině, hodnoty či předsudky jednotlivců a společnosti.
• Nové strategie marketingu: Marketingový mix 4P zaměřený na produkt, cenu, místo a propagaci, inovativní strategie 4C zaměřené na pohled a očekávání klienta a až poté na potřeby a pohled poskytovatele.
• Public relations: PR  nejen vztah s veřejností, nástroj prosazování myšlenek, názorů, postojů, hodnot a realizaci veřejně prospěšných aktivit.
• Fundraising: Získávání finančních i nefinančních zdrojů do organizace, spolupráce s dalšími institucemi, podpora dobročinnosti, dárcovství a sponzoring.
• Lobby: Transparentní získávání pozornosti pro poskytovatele a jeho služby jako tradiční nástroj propagace organizace, profesionální lobby jako prospěšný nástroj.  
• Dobrovolnictví: Dobrovolnictví jako inovativní nástroj marketingu sociální služby, prostřednictvím kterého lze šířit myšlenky, vize a cíle společnosti mezi veřejnost.
• Marketing v on-line prostředí: Možnosti propagace sociální služby pomocí internetu, a to nejen webové stránky, ale i sociální sítě, spoty, apod.

• Teorie motivace a jejich zdrojů: motivace jako psychologický proces vedoucí k aktivizaci organizmu a hledání zdrojů uživatele sociální služby.
• Motivace uživatele na základě jeho potřeb: potřeby navozující různé aktuální motivy - vrozené i ty, které se rozvíjí v průběhu života sociální služby.
• Motivační proces uživatele: motivační proces jako regulační, plnící funkci směřování činnosti člověka, ovlivňující jeho chování zaměřující k určitému cíli.
• Přenášení motivů uživatele do poskytovaní sociální služby: motiv jako cesta k vyřešení nebo eliminaci nepříznivé sociální situace uživatele a efektivní plánování poskytované sociální služby.
• Motivace versus manipulace uživatele: hranice mezi motivací a manipulací uživatele - jak uchránit uživatele před manipulací a jak ji zneškodnit.
• Komunikační techniky zaměřené na motivaci uživatele: techniky pozitivní interakce při komunikaci s uživatelem včetně tréninku.
• Jak může člověk motivovat druhé - příklady dobré praxe: práce s konkrétní kazuistikou uživatele, schopnost zeptat se a pracovat se získanou informací - hledání motivace u druhého člověka.

• Úvod do problematiky tématu: lidská práva a lidská důstojnost zakotvená v LZPS, etika a etika v sociální práci, systém hodnot v sociální práci, sociální zřetel.
• Rozdíly mezi motivací a manipulací: vymezení pojmů - motivace, manipulace a rozdíly mezi nimi, definice základních manipulativních technik, pozitivní a negativní důsledky manipulace, klasifikace manipulativních technik, základní motivační prvky v životě člověka, obrana proti manipulaci.
• Motivace na základě potřeb uživatele: definice základních potřeb klienta dle Maslovovy teorie potřeb, základní techniky zjišťování potřeb klienta, prostředky k naplňování potřeb klienta.
• Motivace na základě svobodné vůle: autonomie klienta, vymezení a respektování svobodné vůle, vnímání klienta a jeho jedinečnosti, společný cíl a schopnost spolupracovat na péči.
• Nastavení individuálních plánů klienta: individuální plán - základní parametry procesu plánování, základní struktura individuálního plánu, členění dílčích kritérií plnění individuálního plánu.
• Příklady dobré praxe: seznámení s příklady dobré praxe dle specifik jednotlivých cílových skupin.

• Mozek a paměť: možnosti našeho mozku, charakteristické rysy jednotlivých typů paměti. Vztah životosprávy, duševní pohody a paměti.
• Trénink mozku: kreativní cesty tréninku mozku a zapamatování. Test pozornosti.
• Představivost a asociace: síla představivosti, asociace a motivace.
• Pravidla mentálních map (7 kroků k tvorbě mapy).
• Praktický nácvik: praktický nácvik mnemotechnických pomůcek (čísla, hesla, data, kalendář;…).

• Fyziologie stresu a jeho zvládání
• Osobnost, syndrom vyhoření a zvládání stresu
• Zvládání emocí a prevence syndromu vyhoření
• Podpůrné techniky a nástroje pro zvládání stresu: práce s deníkem, kreativní techniky a senzorické zážitky, aromaterapie, nástroje pro digitální relaxaci.

• Typologie klienta dle různých kritérií: popis projevů, popis možných komunikačních strategií, nácvik
• Nekomunikující  klient: mlčící, stěžující si,  nedobrovolný klient, klient v odporu, depresivní klient - příklady z praxe, projevy,  pravděpodobné příčiny
• Klient se sebevražednými sklony, agresivní klient: suicidální klient, manipulativní klient, agresivní klient, klient pod vlivem psychoaktivní látky, úzkostný klient - příklady z praxe, projevy, pravděpodobné příčiny
• Klient závislý, klient pedantický:  příklady z praxe, projevy, příčiny
• Sebereflexe vlastního chování a jednání

• Nácvik sociálních dovedností: Nácvik sociálního vnímání, emocí, pocitů; Správné reakce na určité chování; Verbální a neverbální komunikace; Nácvik v běžném prostředí
• Nácvik pracovních dovedností: Nástup na pracoviště; Zkušební a „zvykací“ období; Výměny klientů mezi pracovišti; Zvyšování intenzivity a délky pracovní doby; Nezastupitelná úloha asistentů.
• Strukturované učení: Základní principy; Význam strukturovaného učení v rámci nácviku; Individuální přístup, strukturalizace, vizualizace, motivace

• Úvod do problematiky individuálního plánování: vymezení základních pojmů, legislativa a základní povinnosti poskytovatele dle zákona.  
• Proces individuálního plánování v praxi: plánování služby, rozdíly mezi péčí a podporou, časová osa plánování, podstata plánování, klíčový pracovník a jeho role, znalosti a dovednosti KP, nejdůležitější aspekty plánování a principy plánování, naplňování standardu.                 
• Dojednání osobního/společného cíle: osobní cíl, jeho dojednávání, rozsah základních činností, přizpůsobení se limitům klienta při sestavování IP, metody zjišťování potřeb pro IP.
• Plánování dle rozsahu u jednotlivých druhů sociálních služeb: dle jednotlivých služeb zastoupených účastníky kurzu. Rozsah je představen a probíhá k němu diskuze a názorné kazuistiky.
• Příklady/špatné praxe: sdílení příkladů dobré i špatné praxe.

• Lidské potřeby: vymezení termínu, různé modely lidských potřeb, vliv stárnutí na lidské potřeby, holistický obraz člověka - bio, psycho, sociální a spirituální  součást člověka.
• Vymezení pojmu: spiritualita, místo spirituality v životě, spiritualita vs. náboženství, spiritualita jako zdroj vnitřní síly, spiritualita a kvalita života, hledání vlastního pojetí spirituality (sebezkušenost).
• Seznámení s konkrétními spirituálními potřebami u stárnoucích a umírajících a jejich projevy: např. potřeba důstojnosti, zachování kontinuity životního příběhu, potřeba rozumět smyslu života, potřeba lásky a přijetí v době ztrát, potřeba odpustit a zažít odpuštění, potřeba připravit se na umírání a smrt, apod.                        
• Jak zjišťovat a naplňovat spirituální potřeby klientů: spirituální hodnocení (nástroje zjišťování spirituálních potřeb, spirituální doprovázení v každodenní praxi,  příklady a kazuistiky, spiritualita jakou součást kultury zařízení, spiritualita v lidí s demencí.               
• Předpoklady a kompetence pro spirituální doprovázení: např. sebepoznání, zájem, vnímavost, znalost některých technik a rituálů, dovednosti vést existenciální rozhovory.

• Hodnoty sociální práce v sociálních službách: Osobní, společenské, legislativní a profesní hodnoty. Hodnoty a strategie poskytovatele sociální služby.
• Závislost klienta na sociální službě: Stanovení zodpovědnosti pracovníka a svobody klienta, empatie a sympatii ke klientovi, řešení věcí za klienta, úplné ztotožnění se s klientem versus netečnost.
• Moc pracovníků nad klienty sociální služby: Nesení zodpovědnosti, potřeba být potřebným, potřeba mít moc nad klienty, hledání okamžitých výsledků, ukvapené posuzování, podléhání předsudkům.
• Infantilizace klientů sociální služby: Zdětinšťování dospělých klientů při aktivizaci, sebeobsluze, volnočasových aktivitách, v běžném životě, při rozhovorech, zdrobněliny a tykání klientům.
• Familiární přístupy pracovníků sociální služby: Investování vlastních citů a očekávání, potřeba radit klientovi, směšování role kamaráda s profesionálním pomáhajícím a porušování mlčenlivosti.
• Sociální služba jako partner: Stanovení zodpovědnosti pracovníka a svobody klienta, empatie a sympatii ke klientovi, řešení věcí za klienta, úplné ztotožnění se s klientem versus netečnost.

• změny v příspěvku na péči
• nové základní činnosti ve vybraných sociálních službách
• změny v rozsahu činností ORP při odhalování služeb bez oprávnění
• nová definice nadregionálních sociálních služeb změny v oblasti přestupků
• změny v úhradách
• změny v bezúhonnosti zaměstnanců
• změny v celoživotním povinném vzdělávání zaměstnanců

• Platné právní normy v ČR týkající se ochrany práv uživatelů a jejich požadavky na poskytovatele sociálních služeb: seznámení s požadavky právních norem v oblasti ochrany práv uživatelů sociálních služeb (především Listina základních práv a svobod, Občanský zákoník, Trestní zákoník, Zákon o zdravotních službách, Zákon o sociálních službách + provádění vyhláška, včetně standardů kvality sociálních služeb).
• Dokumentace a její význam pro oblast ochrany práv uživatelů: seznámení s významem dokumentace pro oblast ochrany práv uživatelů, optimální postupy při zpracování dokumentace týkající se ochrany práv v organizaci, doporučený obsah a forma dokumentace.
• Aplikace požadavků standardů kvality sociálních služeb týkajících se ochrany práv uživatelů: postup při tvorbě vnitřních pravidel pro předcházení situacím, v nichž by v souvislosti s poskytováním sociální služby mohlo dojít k porušení základních lidských práv a svobod osob, a pro postup, pokud k porušení těchto práv osob dojde.
• Ochrana práv uživatelů v konkrétních situacích práce s uživateli: seznámení s rozdílem mezi omezením a porušením práv uživatelů, individuální plánování a posouzení rizik při práci s uživatelem jako cesta k dodržování jeho práv, řešení konkrétních situací práce s uživateli v praxi a v směrnicích poskytovatele.

• Seznámení se základními pojmy z oblasti ochrany spotřebitele.
• Různé formy smluvních vztahů, práva spotřebitele na odstoupení od smluv, distanční formy uzavírání smluvních závazků.
• Specifická úprava energetického zákona, ochrana spotřebitele dle energetického zákona.
• Kazuistiky s praxe včetně aplikace dovedností získaných v kurzu.

• Uvedení do tématu: vymezení pojmů přiměřené a nepřiměřené riziko, kvalita života ve vztahu k životu s riziky, vymezení odpovědnosti v situacích rizik, legislativní rámec situací přiměřeného rizika
• Riziko jako součást každodenního života: vymezení rizikových situací v sociální službě, mapování a zhodnocení rizik, možný přínos rizik pro klienta, posuzování schopností a dovedností klienta, posilování kompetencí klienta zvládat situace s přiměřeným rizikem, prevence závislosti klienta na sociální službě
• Specifika práce s riziky u cílové skupiny osob nad 65 let: identifikace rizik u cílové skupiny osob nad 65 let, zvládání rizik - stanovení vhodných opatření, sestavení plánu rizik a jeho adekvátních opatření, vyhodnocování plánu a aktualizace plánu rizik
• Role pracovníka v práci s riziky: dovednosti klíčového pracovníka, význam týmové spolupráce při práci s riziky, posilování spolupráce mezi týmem a rodinou

• Uvedení do tématu: vymezení pojmů přiměřené a nepřiměřené riziko, kvalita života ve vztahu k životu s riziky, vymezení odpovědnosti v situacích rizik, legislativní rámec situací přiměřeného rizika
• Riziko jako součást každodenního života: vymezení rizikových situací v sociální službě, mapování a zhodnocení rizik, možný přínos rizik pro klienta, posuzování schopností a dovedností klienta, podpora klienta ve zvládání přiměřeného rizika, posilování odpovědnosti klienta a prevence závislosti klienta na sociální službě
• Specifika práce s riziky u cílové skupiny osob: identifikace rizik u cílové skupiny osob se zdravotním postižením, zvládání rizik - stanovení vhodných opatření, sestavení plánu rizik a jeho vyhodnocování, aktualizace plánu rizik a jednotlivých opatření směrem k posilování schopností klienta zvládat zátěžové situace
• Role pracovníka v práci s riziky: dovednosti klíčového pracovníka, význam týmové spolupráce při práci s riziky, posilování spolupráce mezi týmem a rodinou

• Změny v náhledu na osoby se zdravotním postižením: historický základ náhledu na osoby se zdravotním postižením. Představíme si základní dokument, který na mezinárodní úrovni mění nahlížení na práva osob se zdravotním postižením a přístup k nim – Úmluvu OSN o právech osob se zdravotním postižením.
• Možnosti rozhodování osob se zdravotním postižením: v této části vzdělávání se podrobněji podíváme na změny v nahlížení na osoby se zdravotním postižením – konkrétně na nové možnosti rozhodování. Tato problematika úzce souvisí se změnou paradigmatu, kterou přináší Úmluva OSN o právech osob se zdravotním postižením, o které jsme hovořili v předešlé části. Společnými silami si vydefinujeme, jaké jsou praktické možnosti rozhodování osob se zdravotním postižením podle aktuální právní úpravy.
• Omezení svéprávnosti: vysvětlíme si, jak aktuální právní úprava nahlíží na zbavování a omezování způsobilosti k právním úkonům. Jakým způsobem se mění terminologie a především jak se mění úprava omezení svéprávnosti v novém občanském zákoníku. Povíme si, za jakých podmínek bude možné omezit něčí svéprávnost, na jakou dlouhou dobu, jak bude fungovat přezkum takovéhoto rozhodnutí i jak se mu bránit (jak požádat o navrácení svéprávnosti).
• Nové instituty v občanském zákoníku: tato část vzdělávání bude věnována institutům, které přinesl nový občanský zákoník. Vysvětlíme si potřebnost těchto institutů v souvislosti s již zmiňovanou paradigmatu a přechodu od přehnaného omezování a ochraně, k větší podpoře osob se zdravotním postižením. Povíme si, proč by se měly před omezováním svéprávnosti využívat tyto instituty a v čem budou spočívat. Spolu s účastníky si na příkladech demonstrujeme, ve kterých situacích by mohlo být vhodné který institut využít.
• Opatrovnictví a opatrovnická rada: vysvětlíme si za použití modelových příkladů, jak se bude podle nové úpravy vybírat opatrovník a jaké postavení bude mít veřejný opatrovník. Za pomoci cvičení si vysvětlíme povinnosti opatrovníka, které budou nově upraveny i zákonem a s účastníky se zamyslíme, čím by bylo vhodné tuto úpravu ještě obohatit. Dále si v této části představíme návod, jak rozhodovat v případě člověka s postižením, který budou moci účastníci aplikovat ve své praxi. Novým institutem, který přináší množství změn, a je pro účastníky nepochybně zajímavou novinkou, je opatrovnická rada. Opatrovnickou radu účastníkům představíme, vysvětlíme si její fungování, složení, pravomoci, vztah k opatrovníkům, i k soudu.

• Úvod a vymezení základních pojmů: Úvod k tématu osobního rozvoje. Profesní rozvoj člověka jako zaměstnance v kontextu rozvoje organizace sociální péče.
• Seberozvoj a sebepoznání: Seberozvoj a sebepoznání. Vzdělávání a seberozvoj. Předpoklady k seberozvoji v profesi pracovníka sociálních služeb, a to jak v rovině profesních dovedností, tak i osobních a osobnostních předpokladů k vykonávání této profese. Analýza náročných situací, kterým je pracovník ve své každodenní práci vystaven. Kazuistiky z oblasti poskytování sociální péče.
• Profesní sebevědomí, teorie a praxe změny: Profesní sebeobraz a sebeuvědomění. Sebereflexe vlastních silných a slabých stránek. Profesní sebevědomí a možnosti jeho rozvoje. Cíle a vize seberozvoje. Definování oblastí ke změně. Techniky změny.
• Vztah emoční inteligence k osobnímu rozvoji: Komunikace vlastní změny sociálnímu okolí, rodině i týmu. Způsoby vhodného sdílení vlastní aktuální životní situace, vnitřní spokojenosti či fáze profesního zrání, ale i vzteku, nejistoty a obav, které se promítají do komunikace s kolegy i klienty organizace sociální péče. Doporučení, jak požádat tým o pomoc i jakými způsoby mohu týmu a kolegům pomoc poskytnout.
• Komunikace změny v zaměstnání: Komunikace vlastní změny sociálnímu okolí, rodině i týmu. Způsoby vhodného sdílení vlastní aktuální životní situace, vnitřní spokojenosti či fáze profesního zrání, ale i vzteku, nejistoty a obav, které se promítají do komunikace s kolegy i aktuální životní situace, vnitřní spokojenosti či fáze profesního zrání, ale i vzteku, nejistoty a obav, které se promítají do komunikace s kolegy i klienty organizace sociální péče. Doporučení, jak požádat tým o pomoc i jakými způsoby mohu týmu a kolegům pomoc poskytnout.

Když se život chýlí ke konci

• změny v prožívání a tělesné změny,
• poslední chvíle,
• co je to vlastně smrt,
• prožívání smrti,
• bezprostředně po smrti,
• péče o mrtvé tělo.

Vybrané aspekty přímé péče

• vymezení pojmu „doprovázení“ v kontextu paliativní péče,
• plán péče v závěru života,
• rozhovor o budoucí péči,
• dříve vyslovená přání,
• uspokojování biologických potřeb,
• symptomatologie, vč. zvládání negativních dopadů symptomů (bolest a únava, dušnost, nechutenství, zvracení, hydratace, vyprazdňování, maligní rány, zmatenost a neklid, sexualita).

• Základy paliativní péče: seznámení s tématem, se základními pojmy, rozdělení paliativní péče, její cíle, indikace k paliativní péči, složení týmu pracovníků a jejich kompetence.
• Fyzické potíže klienta na konci života a jejich řešení: péče o klienta v průběhu posledních měsíců života až do jeho samotného konce; popis, s jakými tělesnými projevy se můžeme v průběhu péče nejčastěji setkat a jak na ně reagovat, spolupráce s dalšími členy týmu.
• Co prožívá klient v závěru života: seznámení s psychikou umírajícího klienta, s jeho emocemi, s jeho potřebami v oblasti duševní, sociální a duchovní a s možnostmi jejich naplnění; fáze smiřování se s nepříznivou zprávou.
• Co prožívá pečující osoba: sdělení a sdílení zkušeností s prožíváním a emocemi pečující osoby a to jak na straně rodiny klienta, tak na straně profesionálně pečujících, tedy posluchačů; poznámky k vlastní duševní hygieně.

• Paliativní přístup a péče: Filozofie, principy, zásady a etika, možnosti a limity konceptu paliativní péče, multidisciplinární spolupráce.
• Demence: Projevy a příznaky, diagnostika, klasifikace, léčba, problémové chování, specifické potřeby, demence a terminální stav života.
• Identifikace a  hodnocení potřeb u osob s demencí: Nástroje a postupy pro identifikaci, porozumění a zaznamenávání tělesných, sociálních, psychických a spirituálních  potřeb u člověka z demencí, individuální plán paliativní péče.
• Uspokojování tělesných, psychických, sociálních a spirituálních potřeb u lidí s demencí
• Praktické přístupy a postupy při péči o naplňování potřeb umírajícího klienta s demencí včetně péče o tělo, hygienu a výživu a přístup k řešení bolesti.
• Ochrana života, práva klienta s demencí  a zástupné rozhodování
• Seznámení s právy klienta s demencí, otázkami omezení jeho autonomie, etikou a legislativou upravující zástupné rozhodování, zapojení rodiny do rozhodování o péči, etické otázky.
• Základy komunikace s člověkem s demencí
• Verbální a neverbální komunikace, alternativní komunikační metody, vnímavost a empatie.
• Metody a koncepty práce s člověkem s demencí v závěru života: Seznámení s pečovatelskými koncepty podporujícími laskavou a důstojnou péči, např. reminiscence, validace, smyslová aktivizace, prvky bazální stimulace, a další.

Zvyšující se pracovní nároky na pracovníky sociálních služeb se mnohdy negativně projevují na jejich zdravotním stavu. Míra stresu daná řešením náročných pracovních situací, jednostranná pohybová zátěž nebo přetěžování určitých svalových partií na úkor jiných vedou k tomu, že člověk se začne cítit diskomfortně. Záměrem kurzu je získání základních anatomických a pohybových souvztažností v návaznosti na porozumění funkčnosti vlastního těla a návodu pro získání zdravotně nezávadného pohybového vzorce a úpravu stávajících. Přednášené informace si účastníci upevní prostřednictvím praktického výcviku a doporučením pro aplikaci získaných návyků do svých pracovních činností.

• Pohyb, hluboký stabilizační systém svalů (HSS) a dech: pohyb, pohybový systém; hluboký stabilizační systém a co jej tvoří; anatomii dechu, dechové techniky a význam dechu pro držení těla; nácvik správného držení těla ve vzpřímeném postoji a aplikace poznatků do pracovního dne
• Optimální držení těla, vliv pohybových stereotypů na tělo: jak vypadá optimální držení těla a odchylky od něj; co tyto odchylky může způsobovat a jaký mají vliv na držení těla pracovní i běžné činnosti; techniky aktivace středu těla (bezpečné zdvihání břemen, rotace apod.)
• Péče o vlastní tělo: odchylky od optimálního držení těla u jednotlivých částí těla, vliv dysbalancí jednotlivých částí těla na pohyb, jak jednoduše a efektivně měnit nesprávné pohybové stereotypy; ukázky jednoduchých cviků pro jednotlivé části těla
• Pohyb v průběhu života, ergonomie, zdravý pohyb v práci: pohyb ve vztahu k věku, jak se správně a zdravě hýbat v dětství, dospělém věku a stáří; správné pohybové návyky při pracovních činnostech; ergonomie na pracovišti, v kanceláři; základní cviky pro aktivní sed a uvolnění přetížených svalových partií při dlouhém sedu

• Úvod: vysvětlení základních pojmů, přehled a význam standardů kvality.
• Standard č. 9: kontext personálních a dalších standardů kvality, personální a organizační zajištění sociální služby – odpovídající pracovní pozice a počet pracovníků, organizační struktura včetně vymezení hierarchie.
• Standard č. 9: kvalifikační požadavky a osobnostní předpoklady zaměstnanců v souladu s druhem poskytované sociální služby a okruhem osob. Přijímání a zaškolování pracovníků.
• Standard č. 9: hodnocení zaměstnanců – sebehodnocení provázané s hodnocením, systémy a způsoby hodnocení, odpovědnosti, návaznost na oceňování zaměstnanců.
• Standard č. 10: oceňování zaměstnanců – transparentní systém finančního a morálního oceňování jako výsledek hodnocení zaměstnanců.
• Standard č. 10: vzdělávání zaměstnanců – individuální vzdělávací plány, jejich sestavení, využití, návaznost na vzdělávací program organizace.
• Standard č. 10: podpora nezávislého odborníka – různé druhy podpor v závislosti na potřebě sociální služby.

Tento kurz je zaměřen na utváření a funkčnost multidisciplinárních týmů v sociálních službách, propojování aktivit jednotlivých pracovníků vůči každému klientovi se zaměřením na jeho individualitu, jeho potřeby a respektování životního příběhu. Cílem tohoto kurzu je podporovat utváření týmu u poskytovatelů sociálních služeb a podílet se na rozvoji jejich spolupráce, udržitelnosti nastavené spolupráce a sdílení informací.

• Multidisciplinární tým v sociální službě
• Role členů v multidisciplinárním týmu v sociální službě
• Pravidla a funkčnost multidisciplinárního týmu
• Individuální plánování multidisciplinárním týmu
• Sdílení informací v multidisciplinárním týmu
• Zpětná vazba v multidisciplinárním týmu

• Aktivní stáří, stárnutí a kvality života
• Způsoby mapování soběstačnosti klienta
• Podpora, dopomoc a pomoc
• Dilemata při rozvoji soběstačnosti
• Vybrané metody a techniky podpory soběstačnosti

• Smrt jako součást lidského života: pojem smrti a umírání, změna pohledu na smrt v historii, medikalizace, institucionalizace, technizace smrti a umírání, koncept důstojné a autonomní smrti.      
• Rámcové informace o paliativní péči:  představení konceptu (filosofie) paliativní péče, jako odpovědi na poptávku po důstojném umírání, role jednotlivých aktérů, význam mezioborové spolupráce, principy důstojného umírání, představení švýcarského modelů.                
• Profesionál a smrt a umírání: nové nároky na profesionální pečující, jak se vyrovnat se smrtí kolem sebe, jak o smrti a umírání mluvit, základy psychohygieny, jak pracovat se strachem ze smrti.                          
• Spirituální doprovázení umírajících: koncept spirituálního doprovázení – řešení základních existenciálních otázek, jak citlivě reagovat na potřeby umírajících.                         
• Jak pracovat a komunikovat s rodinou umírajícího: základní zásady práce s rodinou umírajícího, budování důvěry, komunikace, posilování respektu k přání.                           
• Umírání, smrt a etické otázky: nastínění základních/nejčastějších  etických otázek vztažených ke smrti a umírání a hledání odpovědí na ně.
• Rituály: role rituálů ve zvládání smrti, vhodné rituály v instituci, diskuse a výměna zkušeností.

Kurz přináší vhled do problematiky práce s imobilním klientem, který je dlouhodobým upoutáním na lůžko ohrožen imobilizačním syndromem.

• projevy a důsledky tohoto syndromu, dopad na všechny systémy v těle včetně psychiky
• jednoduché tělesné aktivizační techniky, které se mohou provádět v rámci hygieny, oblékání nebo samostatně v rámci aktivizace klienta
• praktické vyzkoušení role imobilního klienta a jaká je závislost na pomoci pracovníka v sociální péči
• jednoduché sestavy dechových, pasivních a aktivních technik, které mohou klienta motivovat alespoň k pohybu v lůžku
• individuální a specifický způsob vzájemné komunikace, empatický přístup ke klientovi se zhodnocením jeho možností, dovedností a rozsahu pohybu

• Úvod do emočně zátěžových situacích na pracovišti: skupinová diskuse nad tématem emočně zátěžových situací na pracovištích sociální péče. Shrnutí strategií jednání vedoucích pracovníků sociální organizace v mezilidských vztazích a komunikaci v emočně zátěžových situacích. Analýza konkrétních personálně komplikovaných situací, které vedoucí sociální organizace v zaměstnání řeší.                     
• Emoce a hodnocení, prožívání příjemce negativní zprávy. Souhrn komunikačních technik při hodnocení podřízených: na kurzu si ukážeme praktické postupy a komunikační techniky, jakými způsoby může vedoucí organizace svým podřízeným (sociálním pracovníkům) komunikovat emočně nepříjemné zprávy, jak sdělovat kritiku, jak je produktivně oceňovat, chválit a hodnotit, případně jak nejvhodněji reagovat na jejich pracovní chyby. Ujasníme si vztah mezi prožívanou sebehodnotou sociálního pracovníka a subjektivním zkreslením, ke kterému dochází při přijímání zpětné vazby od vedoucího. Ukážeme si možnosti, jak může vedoucí tato rizika minimalizovat. Stresové reakce příjemce negativní zprávy. Praktické ukázky jak komunikovat s podřízeným ve vzteku.
• Praktický nácvik komunikace při hodnocení podřízeného: praktický nácvik jednání vedoucího se sociálním pracovníkem. Nácvik formou „hraní rolí“. Nácvik hraní rolí probíhá na kazuistikách z pracovišť účastníků kurzu.
• Emoce a změny na pracovišti. Doporučené jednání v emočně zátěžových situacích s podřízenými: souhrn změn na pracovišti, které mohou sociální pracovníci prožívat negativně. Druhy změn (propouštění, stěhování, dlouhodobá nemoc kolegy aj..). Cyklus změny. Praktické ukázky  doporučeného jednání v emočně zátěžových situacích. Praktické ukázky jak komunikovat, když podřízený prožívá smutek. Popis fází, jakými člověk emočně zpracovává ztrátu a adaptuje se tím na pracovní a životní změnu. Praktické ukázky jak komunikovat a jednat s podřízeným, který prožívá smutek. Doporučené jednání a komunikace s podřízeným, který prožívá vztek a smutek.              
• Praktický nácvik komunikace emočně nepříjemné zprávy: praktický nácvik jednání vedoucího se sociálním pracovníkem. Nácvik formou „hraní rolí“. Nácvik hraní rolí probíhá na kazuistikách z pracovišť účastníků kurzu.
• Emoce v týmu: definujeme si pojem emoční kultura a na praktických ukázkách si budeme demonstrovat, jaký vliv má emoční nepohoda jednotlivce na celý tým. Popíšeme si výhody pro vedoucího, když bude emoční kulturu a emoční komunikaci u svých podřízených sociálních pracovníků pěstovat a podporovat. Na praktických příkladech si ukážeme vliv podpory emoční kultury na posílení řídících dovedností vedoucího v sociální organizaci.

• Alkohol, kanabinoidy: účinky a projevy intoxikace, odvykací stavy (projevy a rizika), předávkování a první pomoc.
• Stimulancia, halucinogeny: účinky a projevy intoxikace, odvykací stavy (projevy a rizika), předávkování a první pomoc.
• Opioidy a opiáty, léky: účinky a projevy intoxikace, odvykací stavy (projevy a rizika), předávkování a první pomoc.
• Komunikace s klientem pod vlivem NL: doporučení, jak komunikovat s klientem pod vlivem návykové látky. Jak zmírnit agresi, neklid…

• Úvod do problematiky tématu: základní definice rodiny a jejich rozdělení, adaptabilita rodin, hranice, funkce rodiny a metodologie rodin.
• Vymezení problémových okruhů pro práci s rodinou: vymezení nejčastějších a základních problémů v komunikaci s rodinou klienta, jak vypadá komunikace s rodinou klienta v rámci specifických sociálních služeb, včetně specifikace CS služeb.
• Základní legislativní rámec – vůle uživatele a vůle rodiny: poslání sociálních služeb dle zákona č. 108/2006 Sb., vůle klienta versus vůle rodiny,  jak rozlišíme vůli uživatele dle specifik jednotlivých cílových skupiny (zejména s ohledem na poruchy volního procesu u osob s mentální retardací, poruchy CNS, paměti, atd.), omezení svéprávnosti - základní legislativní rámec.
• Základní techniky řešení konfliktů: konflikt a jeho rozdělení, strategie řešení konfliktů, hranice a jejich role při řešení konfliktů.                         
• Práce se statutem stížností a podnětů ze strany rodiny: statut stížností dle zákona 108/2006 Sb., odpovědnost a její principy.
• Práce s rodinou v rámci techniky krizové intervence: krize a její příčiny, fáze krize, prostředky KI, příklady praxe použití techniky KI při práci s rodinou klienta.
• Základní pravidla pro komunikaci s rodinou: vymezení 10 základních pravidel pro práci s rodinou.

Pracovníci sociálních služeb se nad rámec své odbornosti musí vyznat také ve smluvní agendě s klienty. Jsou to oni, kdo se nachází v první linii a s klientem řeší rozsah služeb, výši úhrad, případně uzavírají různé dodatky nebo komunikují s klientem i rodinou, když vyvstane potřeba úpravy smluv. Ne vždy je snadné se v úpravě vyznat a často přichází i komplikace spojené se sníženou soběstačností klienta nebo s tím, že je mu ustanoven opatrovník.

• Úvod do problematiky: Přehled relevantní právní úpravy a základních východisek pro uzavírání smluv, seznámení s relevantními předpisy a požadavky jednotlivých kontrolních orgánů.
• Vznik smluvního vztahu
• Změny smlouvy způsobené potřebami zařízení
• Změny smlouvy způsobené stavem klienta
• Konec smluvního vztahu
• Praktické příklady

• Legislativní rámec IP, vyhodnocování a popis nepříznivé sociální situace v příkladech.
• Proces plánování (základní charakteristiky od jednání se zájemcem přes smlouvu, tvorbu individuálního plánu a jeho přehodnocení), propojování s příběhy z praxe účastníků a lektora
• Praktická ukázka zjišťování potřeb a práce se zjištěním s ohledem na stanovování osobních cílů - vyplňování kruhového diagramu potřeb.
• Zjišťování potřeb (různými metodami), osobní cíle - co to jsou, jak se zjišťují, k čemu slouží, příklady cílů, jak má vypadat hodnocení průběhu služby a naplňování osobních cílů. Vše ukazováno na příkladech z praxe účastníků nebo lektora.
• Klíčový pracovník (kdo to je, jeho kompetence), pravidla pro tvorbu IP, obsah individuálního plánu, co to je míra optimální podpory, jak je to s riziky a tvorbou rizikových plánů; co se stane při  špatném vyhodnocení míry podpory - riziko přepečování, zanedbávání, zneužívání.
• Pravidla pro plánování s jednotlivými cílovými skupinami - "běžný" senior, osoba se specifickými potřebami v komunikaci, osoba s demencí, osoba s omezenou svéprávností,… s poukazem na praxi.
• Metody práce, jak vést rozhovor, jak vysvětlit uživateli smysl individuálního plánování, fáze rozhovoru, aktivní naslouchání.
• Tvorba individuálního plánu.

Ne vždy jsou formální i neformální pečovatelé příliš ochotni přemýšlet o stáří, myšlenky na stáří vytěsňují na okraj pozornosti. Z toho vyplývá, že jim může chybět schopnost vcítit se do nároků a problémů života seniorů (obzvláště těch s demencí), chápat je, mít o ně zájem a respektovat je. Tento kurz se proto zaměřuje na podporu pečovatelů, aby pochopili seniory, o které pečují. Téměř všichni lidé s demencí vykazují během své nemoci náročné chování v každodenní péči. Neklid, strach, agrese nebo neustálé výkřiky vnímají spolubydlící, příbuzní a ošetřovatelé jako břemeno. Pečovatelé potřebují důkladné odborné znalosti, aby se mohli profesionálně zabývat takovýmto chováním lidí s demencí a nepropadali vlastním emocím a negativnímu jednání.

• Člověk v centru pečovatelských praktik
• Profesní diskrétnost
• Pozitivní a negativní jednání pečovatele
• Identifikace praktik negativního jednání pečovatele
• Svědek negativního jednání: Co dělat v případě svědectví negativního jednání kolegy?
• Předcházení negativního jednání pečovatele
• Principy vztahu a pomoci, respekt k individualitě klienta, zájem o jeho zvyklosti, prostředí a zázemí.
• Komunikace jako základ pozitivního jednání
• Kolektivní postupy pozitivního jednání

• Teoretický úvod: co je to Přístup orientovaný na člověka a Preterapie.
• "Úvod do preterapie" a přístup zaměřený na člověka: C. R. Rogers - tři složky postoje zaměřeného na člověka, pravidla PCA pro praxi, pravidla vztahu mezi terapeutem a klientem.
• Přístup zaměřený na člověka a jak ovlivnil vznik Preterapie - G. Prouty a jeho teze: podmínky terapie podle Rogerse (klientova inkongruence, terapeutova kongruence, bezpodmínečné přijetí, klientova percepce, terapeutova empatie), teze G. Proutyho, psychologický kontakt založený na zrcadlení.
• Preterapie a její hlavní složky + Preterapie jako komunikační metoda: preterapie a psychologický kontakt (kontaktní reflexe, kontaktní funkce a kontaktní chování) a cílová skupina klientů, pozitivní výsledky užití preterapie.                   
• Preterapie jako komunikační metoda + efektivní komunikace v sociálních službách v rámci PCA - přístupu orientovaného na člověka: efektivní komunikace v sociálních službách (aktivní naslouchání, zrcadlení, shrnování), popisy a nácviky obličejových, tělesných a slovních reflexí.

• Adaptace klienta využívajícího sociální službu: reakce klienta na změny související s poskytováním sociální služby, kolizní situace a jejich řešení, individuální přístup ke klientovi, seznámení s kazuistikami.
• Druhy závislosti: závislost klienta na sociální službě nebo na pracovníkovi.
• Příčiny vzniku závislosti: problematika vztahu pracovník versus klient.
• Prevence vzniku závislosti klienta na sociální službě - 1. část: podpora života dle předchozích stereotypů, podpora soběstačnosti a nezávislosti, zajištění podmínek pro aktivní život klienta a volba volnočasových aktivit, význam soukromí klienta, relaxace a vzpomínkové aktivity.                     
• Prevence vzniku závislosti klienta na sociální službě - 2. část: podpora rodiny a blízkých osob klienta, kompenzace zhoršeného zdravotního stavu klienta a pomoc při rehabilitaci, zajištění kvalitních odborných sociálních služeb.

• Legislativní požadavky související s vlastním výkonem inspekce kvality sociálních služeb, předmět inspekce: seznámení s předmětem, cíli a rozsahem inspekce; požadavky zákona o sociálních službách (zejména § 71 - 77, § 88, § 89, §91, příloha č. 2 vyhlášky č. 5/2006 Sb.)
• Obecné informace k procesu inspekcí: typy inspekcí, plány inspekcí, podklady pro inspekci, personální obsazení inspekčního týmu, účastníci inspekce a jejich odpovědnosti v procesu.
• Vlastní průběh inspekce: zahájení inspekce, výběr a rozhovory s respondenty a zaměstnanci, spolupráce a zapojení členů celého týmu, metody zjišťování důkazů, ukazatele kvality.
• Vlastní průběh inspekce: inspekční protokol, hodnocení kritérií, poinspekční fáze, námitky, správní delikty.
• Standardy kvality a nejčastější pochybení v jejich naplňování, závěrečné shrnutí: nejčastější nedostatky a pochybení poskytovatelů při inspekci v oblasti naplňování kritérií standardů kvality, vazba na případový proces.

Díky znalostem, které přístup orientovaný na člověka (PCA) nabízí, budou moci účastníci semináře zdokonalit své komunikační dovednosti. Přístup orientovaný na člověka se nejvíce uplatňuje v pomáhajících profesích a díky komunikačním technikám vycházejícím z PCA teorie lze docílit zkvalitnění komunikace se všemi klienty, a získat si tak s klienty větší důvěru. Pomocí tohoto přístupu lze také lépe zjišťovat jejich potřeby, individuálně plánovat, aj. Z toho důvodu budou účastníci kurzu hodně prakticky zapojení, aby mohli ve skupinách trénovat empatii, kongruenci a komunikační techniky vycházející z nedirektivní "Rogersovské" terapie, jako je zrcadlení, parafráze, přerámování, aktivní  naslouchání, aj. Každému cvičení bude předcházet teorie.

• Rozdíl mezi direktivním a nedirektivním přístupem k uživateli sociálních služeb.
• Přístup zaměřený na člověka a jeho uplatnění v práci s uživateli sociálních služeb.
• Efektivní komunikace v sociálních službách v rámci přístupu orientovaného na člověka (aktivní naslouchání, zrcadlení, parafrázování, přerámování, shrnování).
• Možnost jak odbourat bariéry v komunikaci - PCA přístup.
• Praktická cvičení

• Problematika zdravotního postižení: výklad pojmů: primární postižení, sekundární postižení, vrozené postižení, získané postižení.
• Psychické změny vyplývající z vrozeného/získaného postižení: proces akceptace postiženého dítěte rodiči, psychická adaptace na získané postižení.
• Zrakové postižení: stupně zrakového postižení, sociální význam zrakového postižení, druhy zrakového postižení, péče o zrakově postižené, komunikace se zrakově postiženými.
• Zážitkový seminář: simulace zrakového postižení.
• Postižení sluchu a řeči: stupně sluchového postižení, sociální význam sluchového postižení, péče o sluchově postižené, komunikace se sluchově postiženými.
• Zážitkový seminář: simulace sluchového postižení.
• Tělesné postižení: členění tělesného postižení, sociální význam tělesného postižení, péče o tělesně postižené, komunikace s tělesně postiženými (např. osoby s dg. DMO - s narušenou komunikační schopností).
• Zážitkový seminář: simulace tělesného postižení – imobilita.
• Mentální postižení: stupně mentálního postižení, sociální význam MP, péče o MP, komunikace s MP - využití alternativní a augmentativní komunikace.

• Úvod: procedurální standardy a jejich rozdělení.
• Standard č. 1 - cíle a způsoby poskytování sociálních služeb: teorie - seznámení s podstatou standardu - co je poslání, cíl, zásady, atd., kritéria ke standardu č. 1., praxe – tvora standardů ve skupinkách, důraz na to, aby bylo poslání v souladu s cíli a okruhem osob.
• Standard č. 2 - ochrana práv osob: kritéria ke standardu č. 2., Listina základních lidských práv a svobod, lidská práva v sociálních službách - jednotlivě. Střet zájmů, uplatnění svobodné vůle, právo na přiměřené riziko, opatření omezující pohyb.
• Standard č. 3  - jednání se zájemcem o sociální službu, standard č. 4  - Smlouva o poskytování sociální služby: kritéria ke standardu č. 3, jednání - dojednávání požadavků, práv a povinností poskytovatele i uživatele, možností služby kritéria ke standardu č. 4, smlouva - náplň smlouvy.
• Standard č. 5 - individuální plánování průběhu sociální služby: co je IP, jak plánovat průběh služby, zákonná vymezení, kritéria ke standardu č. 5, uživatelovy potřeby, přání cíle, druhy cílů, body pro vypsání IP.
• Standard č. 6 - dokumentace o poskytování sociální služby: kritéria ke standardu č. 6, pravidla vedení dokumentace, lidská práva, výměna informací v týmu, jak zaznamenávat o uživatelích v souladu se zachováním lidských práv a nedehonestujícím způsobem.
• Standard č. 7 - stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby: prevence stížností na kvalitu.  Kriteria ke standardu č. 8. Provázanost se standardem č. 1. Důležitost zdrojů klienta. Podpora začlenění uživatele do společnosti.
• standard č. 8 - návaznost poskytované sociální služby na další dostupné zdroje: kritéria ke standardu č. 8, provázanost se standardem č. 1. důležitost zdrojů klienta, podpora začlenění uživatele do společnosti.

• Úvod do problematiky stárnutí a stáří: typické projevy a rysy biologického stárnutí.
• Změny v oblasti percepce: změny zraku a sluchu - osobní prožitek za pomocí speciálních brýlí simulujících různé druhy očních vad, ucpávek do uší a sluchátek (tinitus), komunikační bariéry, reflexe.
• Typické změny v psychické oblasti a intelektových schopnostech: změny emocí a poruchy kognitivních funkcí, horší orientace, vnímání, paměť.
• Fyzické změny ve stáří: pohybový systém - změny postoje a chůze, hypertenze, snížená funkce respiračního systému, zažívací problémy, porucha rovnováhy, inkontinence.
• Představení obleku stáří - zkoušení (průběžně během celého kurzu): osobní prožitek frekventantů - navození stařeckého pohybu, špatného vidění, špatného sluchu, dušnosti, třesu rukou apod.
• Závěrečná reflexe: pohled na seniora po osobním prožitku – reflexe.

• Úvod do problematiky stárnutí a stáří: typické projevy a rysy biologického stárnutí.
• Změny v oblasti percepce: změny zraku a sluchu - osobní prožitek za pomocí speciálních brýlí simulujících různé druhy očních vad, ucpávek do uší a sluchátek (tinitus), komunikační bariéry, reflexe.
• Typické změny v psychické oblasti a intelektových schopnostech: změny emocí a poruchy kognitivních funkcí, horší orientace, vnímání, paměť.
• Fyzické změny ve stáří: pohybový systém - změny postoje a chůze, hypertenze, snížená funkce respiračního systému, zažívací problémy, porucha rovnováhy, inkontinence.
• Představení obleku stáří - zkoušení (průběžně během celého kurzu): osobní prožitek frekventantů - navození stařeckého pohybu, špatného vidění, špatného sluchu, dušnosti, třesu rukou apod.
• Závěrečná reflexe: pohled na seniora po osobním prožitku – reflexe.

• Úvod do tématu
• Vyhodnocení stavu zraněného a přivolání odborné pomoci 
• Zástava oběhu - základní neodkladná resuscitace = BLS
• Základní poruchy vědomí, tj. bezvědomí 
• Zástava krvácení a ošetřování ran
• Dušnost 
• Vybrané kapitoly ze závažných úrazových stavů
• Poranění způsobená teplem a chladem
• Náhle vzniklé bolesti na hrudi, poruchy řeči a hybnosti 
• Transport poraněných 

• Úvod  do psychiatrie a základní pojmy.
• Základy  k vybraným procesům  (obecné aspekty): vědomí, vnímání, emoce, myšlení, jednání.
• Organizace péče  o duševní zdraví  v ČR: psychohygiena, krizová intervence, psychologická a  psychoterapeutická péče, psychiatrická péče, psychiatrické vyšetření, nedobrovolná hospitalizace.
• Psychopatologie a poruchy osobnosti.
• Rozhovory/ poradenství  u klientů  s duševním onemocněním.

• Základní pojmy: revize, kvalita sociální služby, vnitřní pravidla a pracovní postupy (VPP).
• Předpoklady provádění revize VPP: zájem pracovníků sociální služby, zájem a podpora vedení organizace, čas, Know-how (práce s týmem, znalost požadavků SQSS a ZSS, sběr informací z praxe).
• Cíle (účel) revize: efektivita poskytování služby, motivace pracovníků, atraktivnost služby, povinnost postupovat dle SQSS a ZSS a dle svých vnitřních pravidel, SQ 15.
• Zpracovatel revize, způsoby práce a rizika: interní vs. externí zpracovatel, využitelné způsoby práce, porovnávání popsaných procesů a postupů s prováděním v praxi rozhovory s pracovníky, rozhovory s klienty, analýzou dokumentace, pozorováním), týmová práce (zapojení pracovníků na pozicích vedoucí služby, sociální pracovník, pracovník v sociálních službách, zástupce vedení organizace ad.), rizika úspěšné realizace revize.
• Kritéria (oblasti) revize: kritéria SQSS, povinnosti ZSS, procesy (v souvislostech: individuální plánování, dokumentace, personální zajištění, ochrana práv atd.), vnitřní zadání poskytovatele, zřizovatele apod.
• Metody a techniky využitelné při revizi: metody a techniky využitelné při revizi.
• Postup revize: stanovení/Identifikace důvodu (potřeby) revize (popř. vč. frekvence), stanovení cíle revize, stanovení oblastí revize, stanovení metod revize, stanovení realizačního týmu, stanovení kroků a harmonogramu, provedení revize, sestavení zprávy z revize, evaluace procesu revize.

Vzdělávací program se zaměřuje na problematiku spolupráce rodiny klienta-seniora s týmem pracovníků sociální služby. Východiskem pro pochopení podstaty daného tématu je seznámení účastníků s významem rodiny jako takové v životě každého jedince. Důraz je zde kladen na období stáří a na postavení seniora v rodině v době před využíváním sociální služby. Program je následně zaměřen na období, kdy se senior stává klientem sociální služby, a v čem spočívají rizika adaptačního procesu z pohledu všech zúčastněných. Dostatečný prostor je věnován samotné spolupráci rodiny s týmem pracovníků sociální služby. Vysvětleny jsou předpoklady pro vzájemnou spolupráci i problémové situace při komunikaci s rodinou. Pozornost je zaměřena na příčiny konfliktních situací mezi týmem pracovníků a rodinou a na řešení náročných situací. Vzdělávací program se věnuje také základnímu legislativnímu rámci v kontextu vůle rodiny versus vůle klienta-seniora.

• Začátek a závěr lidského života
• Rodinný životní cyklus
• Senior se stává klientem sociální služby
• Spolupráce rodiny s týmem pracovníků sociální služby
• Problematické vztahy a situace v rodině
• Specifické rodinné situace
• Základní legislativní rámec v kontextu vůle rodiny versus vůle klienta-seniora

Kurz je zaměřen na spolupráci s rodinou a především na vzájemné pochopení toho, s jakými očekáváními a potřebami přichází do sociální služby jak klient, tak i jeho rodina. Účastníci budou identifikovat pozitiva a negativa vzájemné spolupráce a hledat místo rodiny v péči o blízkého. Uvědomí si svojí roli v tomto vzájemném vztahu a především si nastaví hranice v suplování rodinných povinností. Kurz se dále zaměří na vylepšování vztahů s rodinou prostřednictvím identifikování jejího místa v pečovatelském procesu, integrování rodiny do podpory a péče, sbližování se na základě sdílení informací a pravidelných setkávání a také na zvládání potíží při komunikaci a v nesnadných situacích.

• Funkce rodiny
• Identifikace potřeb a očekávání rodiny
• Rodina jako součást pečovatelského procesu
• Pozitiva a negativa spolupráce s rodinou
• Vzorce chování rodiny při adaptačním procesu
• Nastavení spolupráce a vztahů v pečovatelském týmu
• Potíže ve vztahu s rodinou
• Intervence vyostřených situací

• Personální management: Základní oblasti personálního řízení a personální práce; Řízení lidských zdrojů; Personální plánování; Analýza pracovních míst a klíčové kompetence; Povinnosti vyplývající ze zákona o zaměstnanosti.
• Zjišťování potřeb zaměstnanců: Rysy a formy kontaktu se zaměstnanci; Typologie a uspokojení potřeb; Motivace, motivy a motivační proces; Komunikace mezi zaměstnanci a vedením; Porady jako proces přenosu informací a zpětné vazby.          
• Podpora angažovanosti zaměstnanců: Úloha vedoucího v motivaci zaměstnance; Formální stimulační postupy; Hodnocení zaměstnanců, reflexe a zpětná vazba pracovního výkonu; Důvody pro hodnocení zaměstnanců; Metody hodnocení; Dohoda o dalším angažování pracovníka.      
• Filozofie vedení: základy pozitivního myšlení; Styl vedení, fáze funkčního týmu; Stanovení průběžné kontroly o plnění úkolu; Řešení problémů a konfliktů.                        
• Osobnost vedoucího pracovníka: Osobnost a požadavky na vedoucího pracovníka; Formální a neformální autorita; Styly řízení; Systém pozitivního vytýkání chyb; Rozhodování vedoucího v procesu řízení.                           
• Budování úspěšného týmu: Podstatné a rozhodující rysy týmové práce; Důležitost strukturování týmů; Budování pracovního týmu - procesy, zdroje, struktury; Týmová koordinace a spolupráce; Role v týmu; Komunikace v týmu a při týmové práci.               

• Základní pojmy v nauce o duševních poruchách: vědomí, vnímání, myšlení, paměť, pozornost, inteligentce, vůle, emoce, instinkty, příklady ze života a praxe.
• Organicky podmíněné duševní poruchy: Demence, Alzheimerova choroba,  Vaskulární demence a ostatní. Klinický obraz, příklady ze života a praxe.
• Další duševní onemocnění: Afektivní poruchy, úzkostné poruchy a poruchy vyvolané stresem - klinický obraz, příčiny, příklady ze života a praxe.
• Poruchy osobnosti: Poruchy osobnosti - predispozice, klinický obraz konkrétních poruch a jak s lidmi s projevy poruchy jednat - příklady z praxe, nácvik.

• Úvod do sexuality a proč je tak důležitá: vymezení pojmu sexualita a co je její součástí. Vymezení pojmu sexuální a pohlavní identita, sexuální orientace. Právo na sexuální zdraví a deklarace sexuálních práv podle světové zdravotnické organizace. Proč je sexualita důležitá a jak se projevuje, pokud není naplňována, Maslowova pyramida potřeb.
• Co je komunikace: účastníci a účastnice se pokusí vymyslet, co je komunikace a na čem stojí základy dobré komunikace s ostatními lidmi. Lektor následně zarámuje.           
• Jaká jsou specifika komunikace a projevy u lidí s mentálním hendikepem: představení specifickým projevů v komunikaci u lidí se specifickými potřebami, a na co je třeba si v komunikaci dát pozor, jaká jsou nutná pravidla pro komunikaci. Nejprve lektor pracuje s celou skupinou na tom, s jakými projevy komunikace se potkávají při své práci a následně je doplnění a zarámuje do výkladu.    
• Pomůcky v oblasti sexuality určené ke komunikaci: představení pomůcek, které mohou používat pracovníci a pracovnice pomáhajících profesí ke komunikaci o sexualitě.      
• Nebojme se komunikovat o sexu: seznámení účastníků a účastnic s doporučeními, jak komunikovat o sexualitě a pravidly, jak správně vést rozhovor s klientem a klientkou v sociálních službách. Rozdělení účastníků do skupinek a zadání modelové situace, následná práce ve skupince. Shrnutí pro ostatní, co se dařilo, co bylo obtížné. Následné shrnutí a zarámování lektora.
• Jak pracovat s komunikační tabulkou v zařízení sociálních služeb. seznámení účastníků a účastnic se základními zásadami, jak vytvořit komunikační tabulku pro klienty a klientky v zařízení sociálních služeb, proč je dobré tuto tabulku sestavit a využívat ji.

• Úvod do sexuality: seznámení účastníků/ic s oblastmi, které do sexuality spadají, vytvoříme si mapu sexuality. Představíme si, kde se objevuje sexualita na Maslowově pyramidě potřeb. Předáme informace, kdy sexualita vzniká a kdy končí. Kdy začínáme se sexuální výchovou a kdy končíme. Proč je sexualita v našem životě důležitá a jak se projevuje, pokud není naplňována - efekt Papinova hrnce. Zmíníme práva na sexuální zdraví a deklaraci sexuálních práv podle světové zdravotnické organizace a Úmluvu o právech osob se zdravotním postižením.
• Můj profesionální postoj k tématu sexuality: uvědomění účastníků/ic, co je můj osobní a profesionální postoj a na základě čeho se vytváří. Jak můj postoj může ovlivňovat moji práci s lidmi s mentálním hendikepem.          
• Jak se projevuje sexualita našich klientů/ek: cílem aktivity je zmapování a uvědomění si, co vnímají pracovníci/ce jako projevy sexuality u lidí s mentálním hendikepem, s čím se ve své práci setkávají a jak s těmito projevy pracují. Účastníci a účastnice seznáme s psychosexuálním vývojem u lidí s mentálním hendikepem.   
• Jak správně reagovat na projevy v oblasti sexuality: cílem aktivity je předání návodů a postupů účastníkům/cím kurzu. Mělo by zaznít, jak postupujeme a adekvátně reagujeme na projevy sexuality lidí s mentálním hendikepem. Jak pracujeme v doteky v pomáhajících profesích.       
• Role pomáhajících profesí v práci se sexualitou, osa, protokol sexuality: seznámení účastníků a účastnic s osou sexuality v zařízeních sociálních služeb. Každý pracovník a pracovnice si zmapuje, kde se na této ose nachází. Vymezení role a kompetencí pracovníků/nic pomáhajících profesí v práci se sexualitou v zařízeních sociálních služeb. Co by měl obsahovat protokol sexuality v zařízeních sociálních služeb a proč je dobré jej mít v organizaci zaveden.
• Pomůcky pro práci v oblasti sexuality: představení pomůcek, které mohou používat pomáhající profese  ke komunikaci o sexualitě u lidí s mentálním hendikepem.

• Co je autismus: základní seznámení účastníků s problematikou lidí s PAS - jak pochopit diagnózu mám "PAS".
• Projevy sexuality lidí s poruchou autistického spektra: jak se člověk s poruchou autistického spektra projevuje v oblasti sexuality. V kterých oblastech vznikají rozdíly a jak je lze pochopit a vnímat.    
• Problémové chování lidí s poruchou autistického spektra: kdy se problémové chování stává "problém" a způsoby reakce na něj.
• Pomůcky pro komunikaci v oblasti sexuality: vzdělávání osob s PAS v oblasti sexuality, jaké vhodné pomůcky k vysvětlení a pochopení tohoto tématu použít a jaké si mohu vyrobit sám.           

• Úvod do sexuality a proč je tak důležitá: vymezení pojmu sexualita a co je její součástí. Vymezení pojmu sexuální a pohlavní identita, sexuální orientace. Právo na sexuální zdraví a deklarace sexuálních práv podle světové zdravotnické organizace. Proč je sexualita důležitá a jak se projevuje, pokud není naplňována, Maslowova pyramida potřeb.
• Co ovlivňuje sexualitu, a co může způsobit nenaplněná sexualita: seznámení účastníků a účastnic s tím, jaký je rozdíl mezi formou a projevem sexuality.  Co může ovlivňovat po psychické i fyzické stránce sexualitu člověka a k jakým může docházet změnám.       
• Mýty a předsudky v sexualitě: účastníci a účastnice se pokusí vymyslet ve skupinkách, jaké mýty a předsudky kolují o sexualitě lidí s fyzickým hendikepem a jak mohou ovlivňovat jejich život i pohled společnosti. Následně lektorka uvede do konceptu.    
• Jakým způsobem se mění sexualita člověka po poranění páteře a jak se projevují jednotlivé nemoci na sexualitu člověka: seznámení účastníků a účastnic s tím, k jakým dochází změnám po poranění páteře na sexualitu člověka. Jaké onemocnění a projevy těchto nemocí mohu mít vliv  na prožívání sexuality u lidí s fyzickým hendikepem. Jedná se o seznámení se základními informacemi.           
• Vymezení role pomáhajících profesí v práci se sexualitou: seznámení účastníků a účastnic s osou sexuality v zařízeních sociálních služeb. Každý pracovník, pracovnice si zmapuje, kde se na této ose nachází. Vymezení role pracovníků a pracovnic  pomáhajících profesí v práci se sexualitou v zařízeních sociálních služeb. Co by měl obsahovat protokol sexuality v zařízeních sociálních služeb.
• Možnosti naplňování sexuality v podmínkách pobytových zařízení: Seznámení účastníků a účastnic s doporučeními, jak se dá důstojným způsobem řešit sexualita lidí s tělesným hendikepem.
• Pomůcky pro práci pracovníka a pracovnice pomáhající profese v oblasti sexuality: Představení pomůcek, které mohou používat sociální pracovníci ke komunikaci o sexualitě.

• Úvod do sexuality a proč je tak důležitá: vymezení pojmu sexualita a co je její součástí. Vymezení pojmu sexuální a pohlavní identita, sexuální orientace. Právo na sexuální zdraví a deklarace sexuálních práv podle světové zdravotnické organizace. Proč je sexualita důležitá a jak se projevuje, pokud není naplňována - efekt Papinova hrnce. Maslowova pyramida potřeb.
• Co ovlivňuje sexualitu v seniorském věku a co může způsobit nenaplněná sexualita: seznámení účastníků a účastnic s tím, jaký je rozdíl mezi formou a projevem sexuality. Přiblížení jaké jsou rysy stárnutí, co může ovlivňovat po psychické i fyzické stránce sexualitu člověka v seniorském věku a k jakým může docházet změnám.
• Mýty a předsudky v sexualitě seniorů a seniorek: účastníci/ce se pokusí vymyslet ve skupinkách, jaké mýty a předsudky kolují o sexualitě seniorů a jak mohou ovlivňovat jejich život i pohled společnosti. Následně lektorka uvede do konceptu.
• Způsoby a formy sexuálního násilí a základní doporučení, jak pracovat s obětí násilí: seznámení účastníků a účastnic s definicí sexuálního násilí podle světové zdravotnické organizace, formami sexuálního násilí. Jaká jsou specifika u sexuálního násilí v seniorském věku. Seznámení se základními informacemi, jak oběti sexuálního násilí pomoci.
• Vymezení role pomáhajících profesí v práci se sexualitou: seznámení účastníků a účastnic s osou sexuality v zařízeních sociálních služeb. Každý pracovník, pracovnice si zmapuje, kde se na této ose nachází. Vymezení role pracovníků pomáhajících profesí v práci se sexualitou v zařízeních sociálních služeb. Co by měl obsahovat protokol sexuality v zařízeních sociálních služeb.
• Možnosti naplňování sexuality v podmínkách pobytových zařízení: seznámení účastníků a účastnic s doporučeními, jak se dá důstojným způsobem řešit sexualita lidí v pobytových zařízeních. Zapojení skupiny.
• Pomůcky pro práci sociálního pracovníka v oblasti sexuality: představení pomůcek, které mohou používat pracovníci/ce v pomáhajících profesích ke komunikaci o sexualitě.

Seminář se zaměřuje na téma autonomie klienta sociální služby, jako jedno z témat, která podstatnou mírou ovlivňují kvalitu života jednotlivých klientů. Umožňuje tak pracovníkům poznávat etická úskalí a naučit se přístupy zaměřené na vlídnou a ohleduplnou komunikaci s klienty. Snahou semináře je předat pracovníkům model práce orientované na posilování autonomie klienta a objevování pozitivních metod práce s klientem, jako vhodných pro předcházení mezilidských konfliktů. Seminář propojuje teoretickou část s praktickými cvičeními a je prokládám příklady z praxe.

• Uvedení do tématu: vymezení pojmu autonomie, souvislost autonomie a lidské důstojnosti a lidských práv, možnosti klienta uplatnit svou vůli - doma, v sociální službě, ve svém životním prostředí, projev vážně míněného nesouhlasu klienta, práva klienta s omezenou svéprávností
• Jak vidíme klienta: předsudky ve formě limitů klienta, mapování silných stránek klienta
• Role pracovníka: role pracovníka v přímé péči a sociálního pracovníka, hranice profesionality, motivace versus manipulace klienta a její vliv na autonomii klienta
• Metody sociální práce zaměřené na klienta: vymezení pojmů - pomoc, péče, kontrola, profesionální způsoby pomoci - doprovázení, vzdělávání, poradenství, terapie, profesionální způsoby kontroly -  opatrování, dozor, přesvědčování, vyjasňování

V sociálních službách pracuje nespočet lidí, kteří působí na různých pracovnicích pozicích. Tito pracovníci mohou vykonávat činnost na pracovní poměr, na základě dohod o provedení práce nebo dohod o provedení činnosti. Dále pak v rámci hierarchie se zde nachází různí vedoucí, zástupci vědoucích apod. Pracovněprávní vztahy pak mají odlišnou úpravu. V praxi je zcela běžné, že dochází k častým chybám při sjednávání pracovněprávních vztahů, které je potřebné eliminovat, neboť můžou v konečném důsledku poškodit nejenom zaměstnavatele, ale také samotné pracovníky.

• Úvod do sociálního zabezpečení: předmět sociálního zabezpečení; zabezpečení, působnost, interpretace a aplikace, právní skutečnosti a právní vztahy, financování sociálního zabezpečení, organizace a řízení v sociálním zabezpečení

• Příspěvek na péči, dávky a výhody pro osoby se zdravotním postižením: příspěvek na péči, jeho princip a účel. Proces správního řízení. Sociální šetření pro účely posouzení stupně závislosti. Povinnosti žadatelů a příjemců příspěvku na péči. Kompetence kontroly využívání příspěvku na péči. Předmět a účel zákona č.329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se ZP v současně platné právní úpravě. Příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, vymezení druhů zvláštních pomůcek, definování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Průkazy TP, ZTP, ZTP/P.                        
• Systém dávek státní sociální podpory: základní pojmy - nezaopatřenost, rodina, příjem, rozhodné období, normativní náklady. Přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné, rodičovský příspěvek (náležitosti, podmínky). Způsoby posuzování pro potřeby dávek, zápočet příjmů a určování nároku. Procesní postupy.
• Dávky pomoci v hmotné nouzi: základní pojmy -  osoba, která je/není v hmotné nouzi, rodina, příjem, zvýšení příjmu vlastní prací, uplatnění nároků a pohledávek, prodejem nebo jiným využitím majetku, majetkové poměry, standardy bydlení a přiměřené náklady na bydlení. Příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc (náležitosti, podmínky). Procesní postupy, způsob posuzování pro potřeby dávek.

• Úvod do sociálního zabezpečení: předmět sociálního zabezpečení; zabezpečení, působnost, interpretace a aplikace, právní skutečnosti a právní vztahy, financování sociálního zabezpečení, organizace a řízení v sociálním zabezpečení

• Příspěvek na péči, dávky a výhody pro osoby se zdravotním postižením: příspěvek na péči, jeho princip a účel. Proces správního řízení. Sociální šetření pro účely posouzení stupně závislosti. Povinnosti žadatelů a příjemců příspěvku na péči. Kompetence kontroly využívání příspěvku na péči. Předmět a účel zákona č.329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se ZP v současně platné právní úpravě. Příspěvek na mobilitu, příspěvek na zvláštní pomůcku, vymezení druhů zvláštních pomůcek, definování dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Průkazy TP, ZTP, ZTP/P.                        
• Systém dávek státní sociální podpory: základní pojmy - nezaopatřenost, rodina, příjem, rozhodné období, normativní náklady. Přídavek na dítě, příspěvek na bydlení, porodné, pohřebné, rodičovský příspěvek (náležitosti, podmínky). Způsoby posuzování pro potřeby dávek, zápočet příjmů a určování nároku. Procesní postupy.
• Dávky pomoci v hmotné nouzi: základní pojmy -  osoba, která je/není v hmotné nouzi, rodina, příjem, zvýšení příjmu vlastní prací, uplatnění nároků a pohledávek, prodejem nebo jiným využitím majetku, majetkové poměry, standardy bydlení a přiměřené náklady na bydlení. Příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení, mimořádná okamžitá pomoc (náležitosti, podmínky). Procesní postupy, způsob posuzování pro potřeby dávek.

• Etika sociální práce: základní pojmy Obecná etika; Historický vývoj etiky; Morální problémy současnosti; Etika a zásady sociální práce; Pravidla etického chování sociálního pracovníka; Uplatňování lidských práv v sociální práci.
• Hodnoty sociální práce: lidská důstojnost; Sociální změna; Sociální rovnost, Mezilidské vztahy; Mlčenlivost a diskrétnost.
• Etická zodpovědnost: etická zodpovědnost vůči zaměstnavateli; Etická zodpovědnost vůči kolegům v sociální práci; Etická zodpovědnost vůči profesi a odbornosti sociálního pracovníka; Etická zodpovědnost vůči společnosti.
• Etické problémy a dilemata: etická dilemata vyplývající: z limitovaných zdrojů v sociální práci, z lokálních politických tlaků či tlaků zaměstnavatele, z ambivalence pomoci a kontroly v sociální práci a dilemata v nastavení hranic vůči klientovi.                
• Role sociálního pracovníka při řešení etických dilemat: odpovědnost sociálních pracovníků k sobě samému; Závazek vůči prosazování lidských práv, Závazek k zamezení zneužití moci v sociální práci; Závazek k upozorňování na špatnou praxi, která je v rozporu s principy sociální spravedlnosti a lidských práv.                        
• Etické kodexy a zahraniční praxe: význam etických kodexů, jejich zásady, vymahatelnost a uplatnění v praxi; Etický kodex sociálních pracovníků ČR; Mezinárodní etický kodex sociální práce; Vybrané etické kodexy ze zahraničí.                           

• Dobrovolnictví - úvod do problematiky: historie dobrovolnictví; Co je a co není dobrovolnictví; Druhy dobrovolnictví; Předsudky o dobrovolnictví; Druhy dobrovolnictví; Aspekty dobrovolnictví; Důvody k dobrovolnictví.
• Dobrovolník: kdo je a kdo není dobrovolník; Subjektivní přínosy dobrovolnictví; Profil dobrovolníka; Dobrovolník jako součást týmu; Dobrovolníci v sociálních službách.                       
• Zákon o dobrovolnické službě: účel zákona; Akreditace a dotace na dobrovolnictví; Vysílající a přijímající organizace; Standardy kvality dobrovolnických aktivit; Limity vykonávaných dobrovolnických činností.
• Práva a povinnosti dobrovolníka: státem hrazené zdravotní pojištění; Smluvně zajištěné postavení; Poskytnutí kvalitní přípravy k výkonu dobrovolnické činnosti; Pojištění proti škodám; Relevantní doba pro účely důchodové pojištění.
• Role sociálního pracovníka při dobrovolnictví: management dobrovolnictví; Jak získat a udržet si dobrovolníky; Vedení vstupních pohovorů; Koordinace dobrovolníků a dobrovolné činnosti v organizaci; Vzdělávání a motivace dobrovolníků.    

• Charakteristika starého člověka: demografické poznámky, změny organismu v průběhu stáří, (ne)soběstačnost, nemocnost, křehkost stárnoucího klienta, psychika a změny kognitivních schopností, racionální plánování péče.         
• Geriatrické syndromy:  specifické problémy klientů vysokého věku a možnosti intervence pečující osoby (poruchy chůze, pády, inkontinence, poruchy příjmu potravy, poruchy chování, demence, deprese…).
• Komunikace se starým člověkem: důležitost komunikace s klientem - seniorem, její možnosti i potíže na obou stranách, upozornění na změny vnímání i chování, využití osobní biografie v komunikaci, důraz na zachování realistického náhledu, včasné doporučení dostupných služeb.
• Senior jako člověk: stáří jako realita, jako důležité životní období, jak ovlivnit přijetí stáří, důstojnost seniora ve všech momentech, duchovní péče o seniora, technologie a složité systémy v gerontologii, stáří jako konec života, média a stáří.

• Úvod do problematiky tématu: vymezení základních pojmů.   
• Naplňování standardů: poslání, okruh osob, vymezení cílové skupiny.
• Cíle služby: stanovení postupů, zásady služby, vnitřní pravidla služby, funkce předpisů.
• Standardy kvality: ochrana práv uživatelů, jednání zájemce o službu, smlouva o poskytování služby, individuální plánování, dokumentace, stížnosti, návaznost na poskytované služby. Návaznost na poskytované služby, personální a organizační zajištění, profesní rozvoj zaměstnanců, místní a časová dostupnost služby, informovanost o službě. Prostředí a podmínky poskytování služby, nouzové a havarijní situace, zvyšování kvality.

Kurz cílí na změnu vnímání a přijímání stížnosti podaných primárním (klient) či sekundárním (rodina) klientem sociální služby.  Cílem tohoto kurzu je poukázat především na to, že potřeba být vyslechnut, sdělit svůj názor a stěžovat si patří mezi základní potřeby mající přesah jak na ty biologické, tak i psychické a sociální. Pokud je klientovi sociální služby umožněno bezpečně a neohroženě podat stížnost nebo podnět na službu nebo její pracovníky, přináší mu to určitou míru jistoty, že bude jeho nespokojenost reflektována a především řešena. Jde tedy nejen o legislativní akt, ale především o budování důvěrného a pro klienta autonomního prostředí.

Obsah:

• Stížnosti na kvalitu poskytované sociální služby
• Definice stížnosti a podání
• Klientova potřeba sdělit názor na sociální službu
• Stížnost jako příležitost pro sociální službu
• Koordinované zpracování stížnosti
• Změny v sociální službě na základě stížnosti

• Základní změny ve zpracování osobních údajů: důležité předpoklady k pozitivnímu přístupu zpracování agendy GDPR. Základní změny ve zpracování OÚ oproti dosavadní legislativě. Pojmy a názvosloví GDPR.  Kontrolní test orientace v problematice a znalosti základních pojmů a názvosloví.
• Práva a povinnosti při zpracování osobních údajů: práva subjektu údajů. Účely zpracování. Balanční test. Principy a zásady zpracování. Záznamy o činnostech a posouzení vlivu na ochranu osobních údajů. Mlčenlivost dle zákona. Poskytování informací třetím osobám.
• Zabezpečení osobních údajů: elektronické zabezpečení osobních dat. Bezpečné elektronické komunikační kanály pro zasílání dat. Kamerové systémy a sledovací zařízení. Materiálně technická a organizační opatření k ochraně dat. Školení zaměstnanců, vstupní školení nového zaměstnance.

• Základní pojmy, práce s časem, time management a projektové řízení v sociální oblasti: čas, management, cíle, závazky, role, řízení, osobní time management, týmový time management, vazba na management organizace v sociální oblasti.
• Dilemata vedení lidí v sociálním neziskovém sektoru, Základní kostra time managementu, vývoj přístupů v time managementu: vedení-delegování-zodpovědnost, financování sociálních služeb, výsledky a ohodnocení v sociálních službách, personální obsazení sociální služby, ideální postup, vlivy, cíle, motivace, generace time managementu, pilíře (přístupy, sebepoznání, pomůcky, efektivní management) využitelné v sociální oblasti.
• Metody a přístupy k time managementu v sociální oblasti: individuální time management, týmové stanovení cílů v rámci sociální služby, plánování, vedení pracovníků služby k řízení svého času, time management v projektovém řízení sociální služby, rozvržení času vedoucího pracovníka, vedení méně výkonných, podpora výkonných pracovníků sociální služby.
• Sebepoznání, osobní a pracovní motivace: vliv osobnosti na zvládnutí time managementu a vedení lidí a jejich práce v čase v sociálních službách, typy lidí ve vztahu k výkonnosti a plnění úkolů v čase v sociální oblasti.
• Techniky a pomůcky (software, hardware), efektivní manažer, zavádění time managementu v týmu sociální služby: rámce a schémata, papír a tužka, stabilní a operativní vizualizace, aplikace pro PC, smartphony, online nástroje, úkolovníky, aplikace pro projektový management v sociálních službách, kalendář, Excel atd., vedení lidí podle fáze zapracování a předpokladů pro práci v sociální oblasti, motivace a pyramida vitality.

• Základní pojmy, práce s časem, specifika neziskového sektoru a sociálních služeb: čas, management, cíle sociálních služeb a aktivit v nich, závazky, role, řízení v sociální oblasti, vazba financování sociálních služeb na výsledky a ohodnocení, efektivní pomoc.
• Základní kostra time managementu, vývoj přístupů v time managementu: postup při řízení práce v čase, ideální postup v sociální oblasti, vlivy, cíle, motivace, postup, termíny, plnění, generace time managementu, pilíře time managementu (přístupy, sebepoznání, pomůcky) použitelné pro sociální služby.        
• Základní metody a přístupy (plánování, priority, práce se stresem) pro sociální oblast: ujasnění cílů, SMART cíle, plánování, termínování, stanovení priorit v rámci sociálních služeb, matice priorit, hodnota času, pravidlo 60:40, časové úspory, analýza zlodějů času, práce se stresem, reakce na stres, efektivní řešení stresových situací v sociální oblasti.
• Sebepoznání, osobní a pracovní motivace: vliv osobnosti na zvládnutí time managementu v sociálních službách, typy lidí ve vztahu k využívání času, osobní situace, osobní motivace, osobní vize, osobní přístup k využívání času, relaxace, trénink v situacích ze sociální oblasti.
• Pomůcky (software, hardware) využitelné v sociálních službách: papír a tužka, myšlenkové mapy, časová schémata, aplikace pro PC, smartphony, online nástroje, úkolovníky, kalendář, Excel atd. nástroje pro sociální služby.

• Základní principy zákona o sociálních službách: nepříznivá sociální situace v kontextu úvodních ustanovení.
• Základní činnosti a specifikace jejich obsahu při poskytování sociálních služeb: základní činnosti popsané zákonem a jejich specifikace v kontextu prováděcího předpisu a kontextu druhu služby.
• Fakultativní činnosti: parametry fakultativních činností, příklady dobré a špatné praxe.
• Druhy služeb v návaznosti na transformaci sociálních služeb: jednotlivé druhy služeb v kontextu transformace, rozdíly v  nastavení, podobnosti, cílové skupiny, základní činnosti v souvislosti s nepříznivou sociální situací v transformovaných službách.
• Registrace sociální služby: povinnosti žadatele, proces registrace, dokumentace.
• Financování sociální služby: úhrada za sociální služby, vícezdrojové financování.

• Tým a jeho specifika v sociální službě: Tým poskytovatele, jeho specifika s ohledem na poskytovanou sociální službu, týmová spolupráce, vlastnosti a časová omezenost týmu, význam a předpoklady týmové práce s ohledem na klienta.
• Budování a rozvoj týmu poskytovatele sociální služby: Vývojové a rozvojové etapy budování týmu, role jednotlivých členů a vedoucího týmu, koordinace a motivace pracovního týmu, posilování týmové soudržnosti s ohledem na poslání a vizi poskytovatele sociální služby.
• Řízení týmu: Řízení týmu, rozvoj týmové spolupráce a její pravidla, zážitek týmové spolupráce, skupinová dynamika a kompetence jednotlivých členů týmu.
• Moje role v týmu sociální služby: Uvědomění si vlastní role v týmu, jakým způsobem ovlivňuji druhé a podílím se na výkonnosti, kvalitě a klima v týmu, kultura týmové práce a organizace.
• Společná vize a cíle týmu poskytovatele: Identifikace a sounáležitost k vizi a cílům organizace i pracovního týmu, charakter pracovního úkolu, funkční dělba práce, sdílení informací.
• Klima v týmu a jeho vliv na klienta poskytované sociální služby: Subjektivní a objektivní příčiny vzniku konfliktu, práce s konfliktem a sympatiemi a antipatiemi v týmu - vzájemná tolerance a respekt členů týmu i respekt ke klientovi sociální služby, jeho potřebám a očekávání.

• Úvod a vymezení základních pojmů: Úvod k tématu účinné komunikace. Definice účinné komunikace, vymezení základní terminologie, základní cíl a zásady účinné komunikace v kontextu sociálních služeb.  
• Složky komunikace: Složky komunikace a jejich význam na efektivitu sdělování informací v sociálních službách. Základní úrovně komunikace, obsahová a vztahová. Základní kanály komunikace, verbální a neverbální.
• Fáze a struktura účinné komunikace: Struktura účinného sdělování informací. Popis fází, doplněný příklady z interakcí klient-sociální pracovník. Kazuistiky.
• Komunikační dovednosti: Přehled základních komunikačních dovedností v účinné komunikaci doplněný příklady z prostředí sociálních služeb. Praktický nácvik aktivního naslouchání, kazuistiky z praxe.
• Techniky účinné komunikace: Rozbor komunikačních dovedností, jakými jsou přesvědčivost, pozitivní komunikace, kladení otázek, oční kontakt apod. Praktický nácvik jednotlivých dovedností doplněný příklady z praxe sociálního pracovníka.

• Vícezdrojové financování: popis a definice vícezdrojového financování. Identifikace jednotlivých finančních zdrojů sociálních služeb z hlediska jejich významu. Bližší popis a charakteristika jednotlivých finančních zdrojů. Sestavování finančního plánu (rozpočtu) sociální služby v podmínkách vícezdrojového financování.
• Veřejná podpora: evropská pravidla pro posuzování veřejné podpory. Co je a co není veřejnou podporou. Veřejná podpora v každodenním životě sociálních služeb. Veřejné a soukromé finanční zdroje. Sociální služby jako služby obecného hospodářského zájmu. Krajské pověření k poskytování služeb obecného hospodářského zájmu a proces zařazení sociální služby do krajské sítě sociálních služeb.
• Vyrovnávací platba: vyrovnávací platba jako základní nástroj pro financování sociálních služeb. Definice a popis vyrovnávací platby. Kalkulační vzorce a jejich typy. Definice normativů kalkulačních vzorců. Míra spoluúčasti poskytovatele na provozním financování. Pravidla pro stanovení nadměrného vyrovnání (překompenzace). Konkrétní příklady překompenzace. Kalkulace přiměřeného zisku a jeho použití. Základní principy sestavování finančního plánu (rozpočtu) sociální služby.
• Příklady dobré a špatné praxe: nejčastější chyby při uplatňování vyrovnávací platby. Co nutně spadá do vyrovnávací platby a co nikoliv. Pochybení z hlediska možného porušení rozpočtové kázně. Neúčelné použití finanční dotace.

• Fáze onemocnění: příčiny a vznik nemoci, příznaky motorické, příznaky nemotorické, typy a formy onemocnění, časový rozvoj nemoci, léčba a léky.
• Praktické rady, tipy jak pomoci a jak si poradit v denních činnostech s nemocným: komunikace, poruchy řeči a psaní, pohyb a poruchy chůze, strava a poruchy polykání, spánek a poruchy spánku, vstávání, hygiena a oblékání, psychika, přirozené prostředí.              
• Využití kompenzačních pomůcek: ukázky nejrůznějších druhů pomůcek k usnadnění chůze, oblékání, hygieny, přípravy a příjmu stravy apod.
• Třes rukou: možnost zažít sníženou citlivost končetin prostřednictvím elektrických rukavic (třes, křeče).
• Závislostní poruchy: poruchy chování, závislostní poruchy a vliv na život nemocného a jeho sociálního začlenění, osobní zkušenosti a příklady z praxe.

• Aktivizace - druhy a význam: Aktivizace - z čeho vychází, druhy a typy.  Somatická, mentální a kombinovaná aktivizace a příklady aktivit.  Potřeby klientů.
• Techniky a terapie v aktivizaci – obecně: Jak vybrat a zvolit správnou mentální nebo somatickou aktivizaci pro klienty seniory, mentálně či kognitivně znevýhodněné s ohledem na jejich potřeby.
• Ergoterapie a arteterapie: Popis technik a terapií využívaných v aktivizaci. Volba vhodných technik pro konkrétní klienty s ohledem na jejich možnosti a schopnosti.
• Reminiscence: Představení metody reminiscence, zvláště kreativních metod reminiscence (boxy, koláže), práce s fotografiemi, obrazovým materiálem, práce s předměty pro usnadnění navázání kontaktu s klientem
• Kognitivní rehabilitace: Rozdíl mezi trénováním paměti a kognitivní rehabilitací. Přínos kognitivní rehabilitace, fungování skupiny při kognitivní rehabilitaci, základní podmínky, ukázky materiálů a způsobu přemýšlení o tvorbě podpůrných materiálů pro uživatele.
• Kognitivní rehabilitace: Volba témat a pomůcek (např. sezónních pomůcek, předmětů, zaměstnání smyslů apod.) Teorie - didaktika vedení skupinové kognitivní rehabilitace, ukázky způsobů vedení a metod a technik kognitivní rehabilitace.
• Praktické nácviky: Příprava materiálů a plánování skupinové kognitivní rehabilitace. Práce s obrazovým materiálem a předměty jako ukázka působení reminiscence.   Práce s terapeutickou hmotou – kompletní procvičení svalů ruky. Další možnosti využití hmoty k jemné masáži ruky.

První část kurzu je teoretická, kde bude vysvětlena diagnostika autismu, jeho příčiny, projevy a způsob práce s osobami s poruchami autistického spektra - seznámení se s konkrétními vyučovacími a terapeutickými metodami, např. strukturované učení, aplikovaná behaviorální analýza, kognitivně behaviorální terapie a další.  Druhá část se bude zabývat případy dobré praxe, kde budou účastníkům předvedeny některé způsoby práce s osobami s PAS, např. nácvik sociálních dovedností a metody strukturovaného učení.

• Historie PAS - počátek objevení diagnózy autismu, specifikace projevů PAS, hlavní představitelé problematiky autismu - Leo Kanner, Hans Asperger
• Terminologie PAS - rozdělení diagnóz PAS, představení jednotlivých typů PAS (DA, AA, AS, RS)
• Etiologie PAS  - genetické, neurobiologické a environmentální faktory
• Triáda problémových oblastí PAS – komunikace, představivost, sociální interakce
• Problémové chování – agrese, sebepoškozování, výbuchy hněvu
• Metodologie  - metodologie práce s osobou s PAS – strukturované učení, systém odměňování, ABA terapie, KBT terapie, Snoezelen, drama terapie atd.
• Integrace v běžném školství

Téma problematiky psychických poruch a problémů je velmi široké a zorientovat se v něm, může být zvláště pro laika, velmi obtížné. Kurz umožňuje účastníkům lépe se zorientovat v oblasti psychiatrie a psychických nemocí, kterých bohužel v dnešní uspěchané době neustále přibývá. Účastníci se seznámí s rozdělením, projevy, terapií a přístupem k lidem s duševní chorobou. Budou vedeni k porozumění lidem s duševním onemocněním, jejich potřebám, omezením i možnostem a vyvarovat se takzvané stigmatizaci.

• Charakteristika psychopatologie, seznámení s Mezinárodní klasifikací nemocí týkající se duševních chorob, stručný popis jednotlivých kategorií duševních poruch, stigmatizace.     
• Demence, závislosti a schizofrenie. Charakteristika jednotlivých onemocnění, projevy, léčba a přístup k takto nemocným.                      
• Deprese, mánie, bipolární porucha, fobie, anorexie, bulimie. Charakteristika jednotlivých onemocnění, projevy, léčba a přístup k takto nemocným.                      
• Druhy poruch osobnosti, charakteristika jednotlivých poruch a přístup k takto nemocným.

• Stárnutí a stáří, změny ve stáří. Změny kognitivních funkcí. Paměť a vzpomínky: pozitivní aspekty stárnutí, periodizace stáří, mýty spojené se stářím, různé aspekty stárnutí (biologické, psychické a sociální aspekty), potřeby a motivace k vzpomínkovým aktivitám, kognitivní funkce - paměť, pozornost, demence.
• Reminiscence při práci se seniory: rozdělení reminiscence dle Norrise a dále rozdělení na narativní, reflektující, expresivní a informační přístupy reminiscence, reminiscenční metody podle cíle, dle použitých prostředků komunikace a podle dosaženého výsledku. 
• Funkce a výhody reminiscence, přístup k této metodě: účastníci reminiscence, druhy reminiscence, výhody, limitující faktory reminiscence, přínosy.
• Kreativní metody reminiscence: Reminiscenční divadlo, knihy života - biografie, osobní profily, koláže. Reminiscenční krabice, boxy či nástěnky.  Skupinová práce s klienty - tematické aktivity
• Praktický nácvik práce s reminiscenčními předměty

• Vymezení základních pojmů: stárnutí - stárnutí populace, znaky zdravého stárnutí, přístup společnosti ke zvyšování podílu seniorské populace,  DEMENCE - charakteristika onemocnění, stádia demence.                            
• Metoda validace podle Naomi Feil: osobnost Naomi Feil, popis metody validace, základní pilíře, cíle validace, proces validace, principy validace.                         
• Teoretická východiska validace: teoretická východiska - C. Rogerse, S. Freuda, C. G. Junga, J. Piageta, A. Maslowa, E. Eriksona.                  
• Cílová skupina seniorů:               specifika lidí, kterým je metoda validace určena, stádia dezorientace podle Naomi Feil.                       
• Osobnost validujícího: autenticita, empatie, centrování.                            
• Techniky validace: charakteristika jednotlivých technik metody validace.                           
• Jiné metody: metody zaměřující se na osoby s demencí - orientace v realitě, reminiscence, remotivace, aktivizační skupiny, stimulace smyslových orgánů.                         

Podmínkou účasti na kurzu je absolvování kurzu Validace podle Naomi Feil I.

• Úvod - hlavní teze Validace: připomenutí hlavních tezí Validace® dle Naomi Feil.
• Empatie, symboly: centrování, 4 kroky empatie, symboly a jejich význam u osob s demencí, pozadí stavů dezorientace při validaci.
• Fáze I: nedostatečná orientace + techniky.
• Fáze II: zmatenost v čase + techniky.
• Fáze III: opakující se pohyby + techniky.
• Fáze IV: vegetování + techniky.
• Validační setkání: jednotlivé fáze validačního setkání (zahájení, průběh ukončení), skupinová validace - specifika, výhody, nevýhody, význam validační skupiny, cíle validační skupiny a jednotlivé role ve validační skupině; možnosti dalšího vzdělávání v oblasti validace dle Naomi Feil.

• Základní složky stravy: Bílkoviny, sacharidy, tuky a jejich význam v organismu
• Metabolismus a jeho změny vlivem nemoci a stáří: Změny fungování trávicího traktu, srdečně - cévního systému a jiných důležitých orgánů vzhledem ke stáří.
• Změny tělesného složení ve stáří: Svalová a tuková hmota, množství vody v těle seniora
• Definice podvýživy, sarkopenie, křehkosti: Diagnostika jednotlivých skupin onemocnění, příznaků.
• Úprava stravy: Úprava konzistence stravy, fortifikace
• Klinická výživa: Rozdělení, druhy, indikace, sledování efektu
• Dysfagie: Diagnostika a možnosti řešení 
• Zahušťování v praxi (praktické cvičení): Nácvik zahušťování tekutin na různé konzistence, druhy přípravků

• Prožitek - jak NE a jak ANO: praktická zkušenost účastníků kurzu, aby dokázali lépe identifikovat chyby při komunikaci AAK a v praxi si vyzkoušeli verbalizaci.
• Metody AAK: zopakování teorie a praktické ukázky práce se znaky, gesty. Práce s češtinou při použití AAK, jádrová slovní zásoba, nácvik praktického užívání a vysvětlování významů symbolů, podpora porozumění u uživatelů.
• Pomůcky AAK: zopakování teorie a praktické ukázky, práce s pomůckami. Netechnické a technické pomůcky, pomůcky bez a s hlasovým výstupem - jejich výhody a nevýhody.
• Počítačové programy: ukázka práce s počítačovými programy na výrobu komunikačních tabulek, vysvětlení rozdílů. Tvorba komunikačních karet, tabulek, slovníků a procesních témat. Volba postupů u jednotlivých druhů postižení.
• Sociální učení: teoretické dělení na sociální čtení a počty, vysvětlení principu globálního čtení, praktické ukázky jednotlivých aktivit. Vhodnost postupů pro různé věkové kategorie. Specifika práce s osobami s afázií.

• Úvod do problematiky: seznámení s obsahem semináře, zjištění zkušeností a znalostí frekventantů, základní cíle a pojmy AAK. Historie AAK ve světě a v ČR.
• Vysvětlení pojmů a příčin poruch komunikace: vysvětlení verbalizace, vizualizace a dalších pojmů spojených s metodikami jednotlivých systémů AAK. Rozdělení příčin poruch komunikace a kazuistika jako příklad, ke každé příčině, okruhy porozumění, pojmy z logopedie.
• Metody AAK: pro koho je AAK vhodná. Rozdělení a vysvětlení základních komunikačních strategií a metod AAK. Podpora komunikace u malých dětí. Pravidla AAK u dospělých. Specifika AAK u jednotlivých příčin poruch komunikace - vysvětlení, kazuistiky.
• Technické pomůcky AAK: seznámení se s technickými pomůckami, které lze využívat při AAK. Jejich nabídka, cena, výhody a nevýhody, alternativní možnosti ovládání - zrak, dech apod.

• Teoretický vhled do problematiky syndromu demence: s ohledem na aktuální informace v České republice, Evropské unii i ve světě  a demence z pohledu dotčené osoby.
• Jak demence ovlivňuje mozek a osobnost člověka: prostřednictvím instruktážního filmu se zaměříme na jednotlivá postižení mozku způsobující syndrom demence a mající dopad na různé změny osobnosti a chování.
• Virtuální realita: virtuální realita jako speciální pomůcka zajistí účastníkům prožitek demence, ztrátu některých schopností, dovedností, dezorientaci. Součástí je diskuse nad osobními prožitky,  přínosy pro pečující a další vznikající otázky.
• Individuální plán podpory osoby s demencí: podpora osoby s demencí prostřednictvím individuálního plánu podpory, pomoci a péče a vhled do potřeb člověka s demencí na základě vlastního prožitku.
• Odkaz osobního prožitku pro praxi: rekapitulace a doporučení vedoucí k podpoře spolupráce mezi pečovateli v ústavní péči i v domácím prostředí směřující k jistotě a bezpečí osoby s demencí i samotných pečovatelů.

Praktický nácvik s využitím virtuální reality a umělé inteligence

• Prostřednictvím virtuální reality vás přeneseme do situací, které jsou velmi blízko k rozvoji možného konfliktu. AI vyhodnotí vaše odpovědi a vybere adekvátní reakci klienta. Budete si moci vyzkoušet rozhovor s člověkem, který má demenci.
• Naučíme vás, jak reagovat na situaci hrozící eskalací v konflikt, a to nejen s klientem, ale i jeho rodinou.
• Nepůjde ani tak o teoretické uchopení tématu, avšak opětovně nabídneme způsob vzdělávání, který vás bude bavit, silně na vás zapůsobí a zanechá hluboký dojem.
• Vzdělávání se opírá o komunikační protokol SPIKES

Co pro vás chystáme?

• Unikátní metodu vzdělávání,
• virtuální realitu
• umělou inteligenci,
• výuková videa.

• Teoretický vhled do problematiky etiky péče: teoretický vhled do problematiky etických přístupů při provádění úkonů péče - podávání jídla, zajištění hygieny a aktivizace pečované osoby. Rozbor zásad: důstojnost, respekt, tolerance, autonomie.
• Virtuální realita - podávání jídla: prostřednictvím instruktážního filmu se zaměříme na vhodné přístupy při podávání jídla, míru podpory, pomoci i péče, komunikaci s klientem a jeho motivaci.
• Virtuální realita - hygiena: prostřednictvím instruktážního filmu se zaměříme na vhodné přístupy při zajištění hygieny a oblékání, míru podpory, pomoci i péče, komunikaci s klientem a jeho motivaci.
• Virtuální realita - aktivizace: prostřednictvím instruktážního filmu se zaměříme na realizaci aktivizačních programů, vhodné přístupy při skupinových činnostech, míru podpory, pomoci i péče, komunikaci s klientem a jeho motivaci.
• Odkaz osobního prožitku pro praxi: rekapitulace a doporučení vedoucí k podpoře spolupráce mezi pečovateli v ústavní péči i v domácím prostředí směřující k zajištění kvalitní, bezpečné, důstojné péče.

• Případová práce  – dojednávání cíle vzájemné spolupráce: rozhovor/y pracovníka s klientem pro dojednání cíle spolupráce. Tipy, jak správně zvolit styl práce s klientem dle cílové skupiny (na člověka orientovaný přístup a na řešení/úkolově orientovaný přístup v sociální práci). Nácviky, zda pracovník s klientem pracuje formou pomoci nebo kontroly, dle toho, kdo je držitel problému.
• Plánování průběhu poskytování sociální služby – v rámci standardu č. 3: kroky nutné před uzavřením smlouvy; Rozdíly v možnostech zjištění potřeb v přirozeném prostředí klienta a/nebo v nemocnici, LDN, aj. Rozhovory mapující zvyky a rituály, schopnosti klienta přijímat pomoc, co mu vadí na péči od jiných, co vítá. Spolupráce na vstupním individuálním plánu. Jak vést klienta od dojednávání k zakázce.
• Nácvik systemických otázek: výklad k práci ve stylu pomoci /pracovník klienta doprovází (opora), poskytuje mu terapii (hledání způsobů, jak vyřešit trápení klienta), poradenství (učí ho řešit své problémy) a vzdělává (vyžádané rady, nabídky možností)/.
• Vyjednávání podmínek smlouvy s ohledem na všechny standardy kvality a legislativu: náležitosti smlouvy - (dle 108/2006, 101/2000 Sb., aj.), práva a povinnosti klienta, práva a povinnosti zařízení, počty stran z, přílohy (domácí a provozní řád, SQSS, aj. vše ve formě srozumitelné pro klienta).

Vzdělávací program se zaměřuje na využití vzpomínkových aktivit při práci se seniory a lidmi s demencí v sociálních službách. Důležitým východiskem pro pochopení významu práce se vzpomínkami je seznámení účastníků s obsahem základních pojmů a souvislostmi mezi nimi: vzpomínky, vzpomínání a jeho funkce a druhy, role osobnosti člověka v procesu vzpomínání, rozdíl mezi vzpomínkovými aktivitami a reminiscenční terapií, druhy vzpomínkových aktivit, přístupy k využívání vzpomínek při práci se seniory, význam a efekt vzpomínkových aktivit při práci s danou cílovou skupinou. Program umožňuje účastníkům navzájem si předávat zkušenosti s danou aktivitou a na základě konkrétních kazuistik navrhnout možnosti řešení daných situací s cílem zkvalitnit přístup ke klientovi tak, aby spokojenost byla jak na straně klienta, tak i pracovníka.

Obsah:

• Vzpomínky a jejich význam v životě člověka
• Funkce a druhy vzpomínání
• Rozdíl mezi reminiscenční terapií a vzpomínkovými aktivitami
• Přístupy k využívání vzpomínek při práci se seniory
• Význam, efekt a rizika vzpomínkových aktivit při práci se seniory a s osobami s demencí
• Praktické využití vzpomínání u seniorů a u osob s demencí